BMW 507 málem potopilo celou značku

Původně to měl být jistý úspěch, ale již po krátké době by byli všichni zúčastnění raději, kdyby je to nikdy nenapadlo.

Když se BMW zotavilo z dopadu druhé světové války, představilo v roce nový typ 501, který vstoupil do výroby koncem roku 1952. Čtyřdveřové luxusní auto poháněla upravená verze dvoulitrového šestiválce, jenž v předválečném období poháněl BMW 326. Přestože motor o výkonu 65 koní nedopomohl k temperamentním výkonům, BMW znovu úspěšně vstoupilo na trh s luxusními vozy.

Později však značka zjistila, že je vyšší výkon opravdu potřebný a v roce 1954 rozšířila nabídku o 2,6 litrový vidlicový osmiválec. Nová jednotka byla prvním celohliníkovým V8 v sériové výrobě. BMW se jím inspirovalo u koncernu General Motors, který ve stejné době vyvinul první small-block Chevrolet. 501 náhle pohánělo 100 koňských sil, ale zakrátko se zjistilo, že v motorovém prostoru zbývá dostatek prostoru, s čímž by mohl být zvýšen zdvihový objem. Už v roce 1955 byla představena 3,2 litrová varianta, s níž přišlo dalších 20 koní výkonu.

Mezitím Max Hoffman, americký importér BMW, navrhoval, že by za velkou louží mohl být zájem o dvoumístné sportovní auto, které by se stalo nástupcem legendárního BMW 328 ze třicátých let. Podobnou myšlenku měl i Ernst Loof, jenž navrhl vozy Veritas inspirované 328, které v pozdních čtyřicátých a brzkých padesátých letech úspěšně závodily na okruzích. Když však jeho společnost v roce 1953 zbankrotovala, přispěchal do BMW nabídnout pomoc s vývojem nového sportovního auta. Mezitím, co vrchní inženýr Fritz Fiedler připravoval techniku auta za použití již dostupných dílů, Loof představil své návrhy. Ty byly zamítnuty samotným Maxem Hoffmanem, který následně doporučil návrháře Grafa Alberta Goertze. Ten měl kromě 507 navrhnout i grand tourer 503. Prototypy obou designérů byly porovnávány v aerodynamickém tunelu, ale BMW se nakonec přiklonilo k elegantnějším křivkám z pera Goertze.

Oficiální debut nového sporťáku se uskutečnil v hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku v létě roku 1955 a následně se roadster 507 stal hvězdou světových výstav. Vůz vstoupil do výroby v listopadu 1956 a Hoffman stanovil prodejní cenu na $5,000 s vidinou výroby 5 000 kusů ročně. Nákladnost výroby ale vystřelila cenu na dvojnásobek.

BMW 507 sice nedosahovalo takových výkonů jako Mercedes 300 SL, ale tisku nedala spát skutečná rychlost roadsteru. V roce 1959 jej švýcarský magazín Automobil Revue podrobil testu, pro něhož byla zvolena americká varianta se zakrytovaným podvozkem, jenž byla upravena aerodynamickými kryty světlometů a závodními pneumatikami Continental. Vůz dosáhl nejvyšší rychlosti 222 km/h při pouhých 5 900 otáčkách za minutu, což bylo o 600 otáček méně, než dovoloval jejich omezovač.

Přestože se pod kapotou 507 nacházel 3,2 litrový osmiválec o výkonu 150 koní, nemohl vůz soupeřit s konkurentem jako byl Mercedes-Benz 300 SL. Roadster od BMW sice uměl sportovní jízdu, ale byl více zaměřený na komfort. Z toho důvodu bylo auto oficiálně prezentováno jako „Touring Sport“ a v závislosti na stálém převodu dosahovalo nejvyšší rychlosti od 190 do 220 kilometrů v hodině. Pro americký trh byla k dispozici i varianta s výkonem 165 koní, kterého bylo dosaženo použitím vyššího kompresního poměru. Postupem výroby začala být montována menší palivová nádrž, čímž byl zvětšen zavazadlový prostor, a kotoučové brzdy na zadní nápravu.

Ačkoli se vůz při svém představení těšil velké oblibě, prodeje byly katastrofální. Zvláště v Americe, kde si zákazníci za polovinu jeho prodejní ceny mohli pořídit Chevrolet Corvette C1, nebo Jaguar XK. BMW 507 dosáhlo pouze 10% prodejů oproti svému přímému rivalovi ze Stuttgartu, jímž byl Mercedes 300 SL. Minimální zájem přinutil továrnu značně omezit produkci, s čímž výrobní náklady každého exempláře vystřelily do nebes.

Společnost toužila po image výrobce sportovních vozů, ale místo toho tratila mnoho peněz na každém z nich. Výroba probíhala do roku 1959 a celkem vzniklo 254 kusů, včetně dvou prototypů. BMW se po ukončení produkce ocitlo na pokraji bankrotu, od něhož značku zachránila finanční injekce od Herberta Quandta a následně i levné modely v podobě BMW 700 a „New Class“ 1500.

McLaren MP4-12C obrodil slavnou značku

Návraty kdysi známých automobilek na trh nejsou snadné. O problémech, které na moderním světě číhají, se přesvědčil nespočet investorů. Značce z britského Wokingu se to však povedlo a od roku 2011 vyrobila více než 10 000 aut.

Číst celé

Maserati 250F: Fascinující vítězství na Nürburgringu

Maserati předvedlo při návrhu 250F skvělou práci, ale i přesto s ním dokázal excelovat jeden jediný muž. Juan Manuel Fangio upevnil status legendy fascinujícím vítězstvím na Nürburgringu v roce 1957.

Číst celé

BMW 507 málem potopilo celou značku

Původně to měl být jistý úspěch, ale již po krátké době by byli všichni zúčastnění raději, kdyby je to nikdy nenapadlo.

Číst celé

Píše se rok 1991 a my vám představujeme nejlepší auto na světě

15. září 1991 bylo najednou na zámku ve Versailles a pod obloukem Le Grande Arche v pařížské čtvrti La Défense vystaveno něco neuvěřitelného. Stalo se tak přesně 110 let od narození slavného zakladatele značky Ettoreho Bugatti.

Číst celé

Za volantem Mazdy RX-7 FC3S. Sen s ještě lepším probuzením!

Když jsme dostali nabídku na setkání s RX-7 FC3S, zajímalo nás jen to, že je pojízdná. Skvělé to ale nebylo jen proto, že jsme se v ní konečně svezli.

Číst celé

Maserati 3500 GT: Zachránce Maserati před možným krachem v 50. letech

Obyčejnější sériově vyráběné luxusní kupé 3500 GT bylo poslední nadějí Maserati, aby uniklo hrozícímu bankrotu. Nejenže se plán i přes počáteční nejistotu nakonec zdařil, ale zároveň do Itálie přinesl zajímavé prvenství.

Číst celé