Bugatti vsadilo na jistotu, když začátkem roku 1934 uvedlo na trh nový Type 57. Jediným autem totiž nahradilo všechny existující silniční modely v nabídce. Osmiválcový vůz byl k dispozici se všemi různými druhy podvozků a karoserií, od formálního čtyřdveřového sedanu až po sportovní roadster. Nejexkluzivnějším z těchto vozů, navržených Jeanem Bugattim, bylo dechberoucí dvoudveřové kupé Atlantic. Byly postaveny pouze čtyři a jen tři z nich přežily do dnešních dnů. Právoplatně se řadí k nejvyhledávanějším a nejcennějším autům na světě.

Příběh Atlanticu začíná ještě exkluzivnějším prototypem Aerolithe, který Bugatti představilo na pařížském autosalonu roku 1935. Vůz pojmenovaný podle řeckého překladu slova „meteor“ přinesl krásnou aerodynamickou karoserii s neobvyklou konstrukcí. Konstruktéři se rozhodli pro rozsáhlé použití hořčíkové slitiny známé jako elektron. Tento materiál vyvinutý v leteckém průmyslu byl lehký a silný, ale měl jednu hlavní nevýhodu – byl extrémně hořlavý při vysokých teplotách. Svařování tudíž nebylo možné a jednotlivé panely byly nýtovány k rámu karoserie.

Někteří historici pochybují, že Bugatti při výrobě prototypu Aerolithe skutečně použilo elektron. Jisté však je, že v případě následujícího Atlanticu byl použit běžný hliník, který byl taktéž nýtovaný, ale pravděpodobně už jen z estetických důvodů. Nejdůležitější změnou bylo použití poslední evoluce podvozku typu 57, který využíval podsadnou zadní nápravu a níže namontovanou masku chladiče. Podvozek zároveň sdílel stejný krátký rozvor, který byl použitý i u speciálního podvozku pro prototyp Aerolithe.

S podvozkem a hnacím ústrojím blíže k zemi byla u Atlanticu použita i nižší verze původního řadového osmiválce. Podstatné úspory rozměrů bylo dosaženo namontováním závodního mazacího systému se suchou klikovou skříní. Hlava válců a blok motoru zůstaly beze změn. Co se však změnilo, byl kompresní poměr, jehož pomocí byl zvýšen nejvyšší výkon 3,3 litrového motoru ze 135 na 170 koňských sil. Bugatti krátce po dokončení prvního Atlanticu představilo příplatkový kompresor typu Roots, jímž bylo možné navýšit výkon o dalších 40 koní. Původně byl s kompresorem vyrobený jeden jediný exemplář, ale všechny stávající vozy byly později taktéž vylepšeny.

Všechny tři vyrobené Bugatti Atlantic, které byly prodané bohatým zákazníkům, přežily druhou světovou válku bez poškození. Totéž bohužel nebylo možné říci o prototypu Aerolithe a Atlanticu, který si továrna ponechala ve svém vlastnictví a jako jediný byl smontovaný s přeplňovaným motorem.

Aerolithe bylo s největší pravděpodobností kanibalizováno kvůli potřebným dílům pro výrobu aut v už pozdních třicátých letech minulého století. Chybějící Atlantic údajně figuroval na seznamu vozů, které byly na začátku německé okupace ve Francii skryty před Němci v Bordeaux, ale nikdy se znovu neobjevily na světle světa. V roce 1955 se další ze zbývajících Atlanticů srazil s vlakem. Zničené auto však bylo v sedmdesátých letech opraveno a důkladněji přestavěno až v minulém desetiletí.

V současnosti je Bugatti Type 57 SC Atlantic považováno za jeden z nejlepších automobilů, které Bugatti kdy vyrobilo. Futuristické linie s krásnými detaily poutají pozornost nekonečných zástupů obdivovatelů. V posledních desetiletích byly všechny dochované vozy dlouhodobě vlastněny a pouze jeden změnil majitele. Na jaře v roce 2010 byl vydražen v aukci v kalifornském Pebble Beach za více než 30 milionů amerických dolarů. To z něj tehdy udělalo nejdražší prodané auto všech dob. Později jej snadno převálcovalo ještě dražší Ferrari 250 GTO.