I v dnešních dnech se ve spojení s rychlostními rekordy stále mluví o Bugatti Veyron 16.4, které už není nejrychlejším silničním autem na Zemi, má svého duchovního nástupce a celou řadu přemožitelů. V historii automobilového průmyslu se ale Veyron stal prvním sériově vyráběným autem s maximální rychlostí přesahující 400 kilometrů v hodině, a proto si zasluhuje respekt. Mistrovské dílo inženýrů Volkswagenu a Bugatti ale samozřejmě nebylo prvním autem, jehož vývoj odstartoval s cílem vyrobit nejrychlejší auto všech dob.

Myšlenka o vývoji a produkci extrémně rychlého supersportu se zrodila již v roce 1959. Malá americká společnost Argonaut Motor Machine Corporation, založená devětatřicetiletým Richardem Luntzem z Clevelandu v Ohiu, tehdy představila svou touhu postavit nejlepší, nejkrásnější, nejvýkonnější, nejpohodlnější auta na světě na stránkách oblíbeného časopisu Popular Science. Splněním velkého snu měl být model Argonaut, který měl vzniknout ve třech různých verzích. Jako standardní osmimístná limuzína State Limousine, roadster pojmenovaný Raceway, nebo Texan, a poslední typ Smoke, který se měl stát historicky prvním supersportem.

Reportáž na stránkách časopisu popisovala speciální 7,5 litrový vidlicový osmiválec Argonaut, jehož konstrukce vycházela z lodních motorů Chrysler. Údaje o očekávaném nejvyšším výkonu se bohužel v časopisu neobjevily, ale společnost uvedla, že připravuje i druhý motor, speciálně navržený pro nejrychlejší model Smoke. Kompresorem přeplňovaný hliníkový dvanáctiválec s ventilovým rozvodem OHC měl dosahovat maximálního výkonu až 1 100 koní. Vzduchové chlazení technickým nadšencům napovědělo, že by spekulovaná jednotka mohla vycházet z leteckého motoru Ranger V-770.

Teoretická maximální rychlost Argonautu Smoke byla odhadována na 384 kilometrů v hodině. Nepochybně se ptáte, co pneumatiky. Vždyť kvalitní obutí je klíčovou součástí i u nejmodernějších hypersportů. Tehdejší konstruktéři vsázeli na speciální konstrukci pneumatik s ocelovými pásy, díky nimž měly být odolné proti zhroucení ve vysokých rychlostech. Z dnešního pohledu můžeme jen spekulovat, zda by takové technické řešení vůbec fungovalo.

Na poměry padesátých let byl Agronaut Smoke doslova přehnaný a konstruktéři se údajně snažili vymýšlet jen ta nejlepší technická řešení. Podvozkový rám měl být svařený z těžkých silnostěnných trubek, jak je vidět na dochovaných fotografiích. Obrovský dvanáctiválec vyžadoval dvojici karburátorů, dvojici dvanáctivoltových akumulátorů, dvojici chladičů a dvojici palivových čerpadel, která sála palivo ze 121 litrové nádrže.

Americkou techniku z nejlepších materiálů z letectví, nerezu a mosazi měla obléknout některá z italských karosáren do hliníkových panelů. Spekuluje se, že nejpravděpodobnějšími karosárnami byly společnosti Bertone a Touring.

Sebevědomá společnost plánovala prodávat své dokonalé vozy za ceny od 25 000 amerických dolarů. V dnešních dnech by po započtení inflace stály až 300 000 dolarů. Sen o špičkových autech se ale neuskutečnil a společnost ukončila svou činnost v roce 1963. Vizionářskému podnikateli vrazili kudlu do zad investoři, kteří se obávali, že by italská karoserie rozzlobila americké ocelárny. Později by se to prý mohlo celé automobilce vymstít.

Z trojice vyrobených prototypů se do současnosti zachoval jen jeden. Kalifornské Blackhawk Museum jej vystavovalo v letech 1988 až 1997, ale vůz nepřipomínal žádný z prototypů, které prezentují dobové fotografie. Od roku 2005 se neobjevil na veřejnosti, ale údajně byl spatřen na dvou videích natočených v Japonsku v roce 2017.