Henry M. Leland byl americký konstruktér, který založil značku Cadillac, aby mohl naplno rozvinout své nadání pro techniku. Už v roce 1901 pro tehdy největší americkou značku Olds navrhl jednoválcový motor, jenž byl třikrát silnější oproti ostatním motorům téže konstrukce. Přestože motor dosahoval 10 koní místo tehdejších běžných 3,7, šéf jej nepochválil. Nový motor byl podle něj příliš silný a podvozek vozu by za ním zaostával, jeho případné úpravy by byly příliš drahé.

Třetí vůz Cadillacu, jímž byl model A, dosáhl velkého prodejního úspěchu právě kvůli 1,6-litrovému jednoválci OHV o výkonu 10 koní. Během čtyř let z výrobní haly odjelo přibližně 14 000 exemplářů. K hlavním přednostem auta patřila standardizace součástek, jenž byla z technického hlediska klíčová. Vzájemná zaměnitelnost se inspirovala revolvery Colt a výrazně usnadňovala opravy. Zvláště karosářské díly byly do té doby vyráběny od oka, vznikaly jako co kus, to originál a následně nikdy nepasovaly, jak by měly.

Pravděpodobně největším přínosem americké značky byl vývoj elektrického startéru, k jehož urychlení pomohla nehoda. Lelandova přítelkyně byla nucena nastartovat svůj Cadillac tehdy běžnou klikou, ale špatně nastavila zapalování. Následné kopnutí zpětným rázem vrhlo kliku v opačném směru, která následně poranila ženinu ruku. Startování klikou není jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Palec nikdy nesmí obejmout kliku z opačné strany než zbylé prsty. V takovém případě hrozí jeho vymknutí či utržení.

Za návrhem původního startéru stojí Charles F. Kettering, jehož systém Delco spojil funkci startéru a dynama. Novým řešením bylo i akumulátorové zapalování. Dobová reklamní kampaň v inzerci byla založena na snímku vozu Cadillac, u nějž byla zdůrazněna absence startovací kliky. Nové jednoduché spouštění motoru nalákalo za volant více žen.

Září 1914 se do historie zapsalo jako měsíc, kdy výrobní linku Cadillacu opustil první masově vyráběný vidlicový osmiválec na světě v podobě Modelu 51. Již na sklonku 20. století továrna chrlila 48 000 exemplářů ročně. Motor V8 s úhlem rozevření válců 90° měl zdvihový objem 5,1 litru a dosahoval nejvyššího výkonu 69 koní. Už tenkrát okouzloval svou pružností a dobře provedeným vyvážením, které bylo od roku 1923 zdokonaleno protizávažími na klikové hřídeli. Výkonný systém chlazení se dvěma čerpadly a termostatem nepotrápily ani vedra západních států USA.

S více prodanými vozy ale prestiž vidlicového osmiválce postupně klesala a Cadillac přišel s téměř královským řešením. Motor s dvojnásobným počtem válců se stal světově nejrozšířenějším vidlicovým šestnáctiválcem, ročně se prodávaly tisíce kusů. Obrovský agregát dosahoval vysokého točivého momentu, který už mezi 1 200 – 1 500 otáčkami za minutu dosahoval 325 Nm. Zároveň nabízel velmi tichý chod, k němuž dopomohla hydraulická zdvihátka ventilů. Původní konstrukce z roku 1930 byla po osmi letech nahrazena spolehlivější variantou V16 s rozvodem SV, jenž nahradil původní OHV. Přepracovaný motor byl o 100 kilogramů lehčí, 15 centimetrů kratší a konstrukčně jednodušší, skládal se z 1 600 místo 3 200 dílů.

Extrémní síla velkoobjemových mnohoválců slibovala méně časté řazení, ale když už k němu mělo dojít, muselo proběhnout bez vyrovnávání rychlosti jednotlivých hřídelů a ozubených kol převodovky použitím meziplynu. Konstruktéři Cadillacu problém vyřešili synchronizačními spojkami v roce 1929.

Na závěr bychom mohli přiblížit slavné logo značky. Automobilka pro své zviditelnění použila erb francouzského aristokrata Antoine de la Mothe Cadillac, který roku 1701 založil město d´Etroit, dnešní Detroit. Jméno značky Cadillac se na světě objevilo v roce 1902, logo o tři roky později.  Nositel vznešeného erbu má vždy chránit veřejné zájmy.