Mercedes-Benz 300 SL: Na přání Američana

Ikonický „Gullwing“ původně vznikl jako závodní auto, ale jeho úspěchy byly předzvěstí dobrých prodejů produkční verze.

Závodní vozy Mercedes-Benz v předválečné éře kralovaly závodním okruhům. Po druhé světové válce se legendární stříbrné šípy vrátily do závodů až v roce 1952. Mercedes nasadil nově vyvinuté kupé 300 SL, jenž dokázalo zvítězit v obtížných závodech jako 24 hodin Le Mans či Carrera Panamericana. Významná vítězství inspirovala Maxe Hoffmana, amerického dovozce vozů německé značky z New Yorku, aby v továrně objednal tisíc exemplářů schválených pro běžný provoz a následně je prodal movitým Američanům. Stuttgart jeho požadavek schválil a pustil se do přípravy civilní varianty, která se představila světu v roce 1954 na autosalonu v New Yorku. První dodání vozů zákazníkům proběhla v březnu 1955.

Luxusní grand tourer vycházel ze závodního vozu, ale v jistých detailech vzhledu se lišil. Nejvýraznější změnou byla přední maska, která dostala tvar obdélníku se zakulacenými rohy, jíž doplňovala vodorovná lišta. Na konce karoserie byly namontovány nárazníky a kvůli zlepšení odvodu horkého vzduchu od motoru přibyly velké otvory na bocích za předními koly. Ta dostala chromované centrální matice, ale klasické puklice zůstaly v nabídce.

Po vzoru závodní varianty byl základem auta trubkový příhradový rám, který nesl nezávislé zavěšení kol a ocelovou karoserii. Rám samotný ale kvůli vysokým prahům komplikoval použití tradičních dveří a tak se v Mercedesu rozhodli ponechat vzhůru otevírané hliníkové dveře, s nimiž vůz připomínal racka, podle něhož později získal svou přezdívku. Stylové dveře však značně komplikovaly samotné nastupování a vystupování z vozu. Pro jeho usnadnění konstruktéři navrhli netradiční sklápěcí volant. Z lehkého kovu byla vyhotovena i kapota a velké víko zavazadelníku. Přestože byl 300 SL vhodný na dlouhé cesty, mnoho zavazadel nepobral. Velkou část kufru zabrala palivová nádrž a rezervní kolo. Značka zákazníkům nabídla i možnost příplatku za celohliníkovou karoserii, jenž celý vůz odlehčila o 80 kilogramů, ale výrobní linku opustilo pouze 29 exemplářů s tímto tělem.

Prostor pod kapotou vyplňoval řadový šestiválcový motor, skloněný pod úhlem 45°, který byl převzat z limuzíny Mercedes-Benz 300. Jednotka prošla několika úpravami, z nichž nejdůležitější bylo použití přímého vstřikování paliva Bosch. Systém se inspiroval tím, který byl použit na vidlicovém dvanáctiválci druhoválečné německé stíhačky Messerschmitt Bf 109E a 300 SL se stal historicky prvním sériovým autem s přímým vstřikováním. Nevýhodou přímého vstřikování paliva byla mechanická pumpa, která dávkovala palivo i v krátkém okamžiku mezi zhasnutím motoru a jeho následným zastavením. Vstříknuté palivo smývalo olejový film ze stěn válců, jenž zůstaly nechráněné při následujícím startování. Oproti závodním prototypům s karburátory Solex výkon vzrostl až o 25% a dosahoval hodnoty 215 koňských sil.

Mazání motoru si vyžádalo rozměrný olejový chladič a obrovskou desetilitrovou olejovou nádrž. Velké množství maziva mělo zabránit jeho značnému přehřívání. I přes velké množství oleje Gullwing vyžadoval velmi časté výměny, jejichž interval výrobce stanovil za 1 600 kilometrů.

Gullwing byl z řidičského hlediska skvělým sportovním autem. Nezávislé zavěšení kol zajišťovalo komfortní jízdu i dobrou ovladatelnost v zatáčkách. Nevyhovujícím prvkem mohla být až příliš těžká spojka čtyřstupňového manuálu. Kupé vážící 1 310 kilogramů akcelerovalo na stovku za 9 sekund a v závislosti na jízdních odporech a převodech dosahovalo maximální rychlosti až 260 km/h, čímž bylo nejrychlejším produkčním autem své doby.

Rok 1957 byl pro kupé posledním. Poté, co byla jeho výroba na jaře ukončena, po přibližně 1 400 kusech, Mercedes na přání zákazníků z Floridy a Kalifornie spustil výrobu roadsteru. Spojené státy americké byly pro 300 SL důležitým trhem, prodalo se na něm až 80% vyrobených kusů. Mercedes-Benz 300 SL Roadster byl účinnou zbraní oproti konkurenčnímu BMW 507.

Pohon otevřeného vozu byl převzatý z kupé. Změny se dočkal příhradový rám, jenž musel být uprostřed snížen a zesílen kvůli standardně zavěšeným dveřím. Plátěná stahovací střecha se ukládala pod plechový kryt za sedadly. Po vzoru 507 byl vůz na přání dodáván s odnímatelným pevným střešním dílem. Nová zadní náprava s vodorovně umístěnou vyrovnávací pružinou snižovala osu kývání, čímž se výrazně zlepšily průjezdy zatáčkami. Nezbytná řešení si však vyžádala nárůst hmotnosti, která se zastavila na 1 420 kilogramech. Přestože motor měl dostatek výkonu, problémy se začaly dostavovat s pneumatikami. Pro dosahování vysokých rychlostí se doporučovalo montovat speciální supersportovní obutí. Bubnové brzdy se často ocitaly na hraně výkonnosti a v roce 1961 byly nahrazeny kotoučovými na všech kolech. Výroba otevřeného 300 SL skončila v roce 1963 a vzniklo 1 858 kusů.

Mercedes 300 SL se do automobilové historie zapsal tučným písmem. První sériově vyráběné auto s přímým vstřikováním paliva získalo několik prestižních ocenění. V anketě Car Of The Century se probojovalo do stovky nejvýznamnějších aut historie a následně postoupilo do úzkého výběru 26 nejlepších. V roce 1999 bylo v další anketě zvoleno nejlepším sportovním vozem 20. století.

Život s Mazdou RX-8: Poprvé na krajnici

Aneb jak se občas říká: oranžová vesta, taky cesta.

Číst celé

Fiat Abarth 1000 Monoposto: Roztočil se před cílem, ale stanovil rekord

Fiat Abarth 1000 Monoposto da Record byl posledním rychlostním speciálem vozem automobilky a stanovil rekord nezvyklým způsobem.

Číst celé

Desmond: Superpevná kola z Ruska

Jeden z nejdůležitějších výrobců “JDM kol” překvapivě nepocházel z Japonska. Přečtěte si příběh kol, která vznikla v továrně, jíž využívá i výrobce letadel Antonov.

Číst celé

Proč Bugatti Chiron překonalo 300 mil v hodině pouze v jednom směru

Znáte skutečný důvod, proč organizace Guinness World Records neuznala rychlostní rekord Bugatti Chiron Sport?

Číst celé

Bugatti Veyron 16.4: Nejdůležitější auto prvního desetiletí 21. století

Hypersport, nebo luxusní cestovní kupé? Dlouhou dobu si zákazníci museli vybrat, ale až Bugatti Veyron 16.4 nabídlo dokonalý kompromis obojího.

Číst celé

Citroën 2CV Sahara: Jednoduchá čtyřkolka se dvěma motory

Sahara byla dalším geniálním Citroënem, který ale původně navrhl stavební inženýr M. Bonnafous.

Číst celé