Cizeta V16T byla prvním šestnáctiválcovým supersportem

Z možné podoby připravovaného Lamborghini Diablo se stal malosériový supersport nesoucí design z pera Marcella Gandiniho a složitý motor, ale díru do světa neudělal.

Společnost Cizeta Automobili vznikla v italské Modeně na konci osmdesátých let, kdy byla založena Claudiem Zampollim a Giorgiem Moroderem. Konstruktér Zampolli dříve pracoval jako prodejce vozů Ferrari a pro svůj vlastní supersport navrhl jeho složitý motor. Druhý muž, Giorgio Moroder, byl italský hudební producent, který projekt financoval.

Prototyp supersportu s názvem Cizeta-Moroder V16T byl světu představen v roce 1988 na autosalonu v Ženevě. Nepřehlédnutelná placka byla nalakována do bílé barvy a luxusní interiér nesl červené kožené čalounění. Nezvyklý design hliníkové karoserie navrhl Marcello Gandini, jenž dříve spolupracoval s Lamborghini. Dvoumístnému kupé nechyběly dveře otevírané vzhůru a charakteristickým prvkem byla čtveřice výklopných světlometů vpředu.

Nebyl však jediným členem týmu, kdo pocházel z věhlasné italské továrny. Původní myšlenka Cizety byla taková, že se jedná o první prototyp nástupce modelu Countach. Lamborghini ale v roce 1987 převzal americký koncern Chrysler a rozhodl se Diablo výrazně zaoblit. Kromě samotného Gandiniho tak bylo členy týmu více původních zaměstnanců továrny ze Sant‘ Agaty.

Ještě zajímavější, než vzhled samotný, byl motor, jenž byl uložen uprostřed napříč. Za jeho sestavením stojí společnost Tecnostyle a ve skutečnosti se jedná o dva vidlicové osmiválce spojené do sebe. Šestilitrová jednotka disponovala atmosférickým plněním a šestnáct válců vyžadovalo čtyři hlavy motoru, osm vačkových hřídelů, 64 ventilů a dva klikové hřídele. Kompresní poměr 9.3:1 agregátu dopomohl k maximálnímu výkonu 540 koní při 8 000/min a točivý moment dosáhl 540 Nm v 6 000 otáčkách za minutu. Hnací síla byla přenášena na zadní kola skrz pětistupňový manuál z dílen ZF.

Podvozek Cizety byl tvořen příhradovým rámem z ocelových trubek, jehož některé části byly vyrobeny z hliníku. Kola, s pneumatikami o rozměrech 245/40 R17 vpředu a 335/35 ZR17 vzadu, byla zavěšena na příčných ramenech. Bezpečnou rychlou jízdu měly na starost vinuté pružiny, přední stabilizátor a teleskopické tlumiče, které byly na zadní nápravě dvojité. K zastavení sloužily kotoučové brzdy na obou nápravách a změnu směru zajišťovalo hřebenové řízení s posilovačem.

Se svou maximální rychlostí 328 kilometrů v hodině byla Cizeta-Moroder V16T o 4 km/h rychlejší než soudobé Ferrari F40. Přestože celý supersport vážil obrovských 1,7 tuny, dosáhl stovky za přibližně čtyři sekundy.

Do výroby vůz vstoupil až v roce 1991 a z jeho názvu zmizelo jméno Giorgia Morodera. Ten se prý rozhádal se Zampollim, ale dodnes nikdo neví, jak žhavé téma jejich spor měl. Produkce byla samozřejmě kusová, ale sám konstruktér rád říkal, že je schopen smontovat jedno auto týdně. Výsledkem jeho tvrzení ale byla skutečnost, že během prvních čtyř let vzniklo pouhých sedm kusů, z nichž dva až tři putovaly do automobilové sbírky brunejského sultána.

Produkční Cizeta V16T byla vybavena řadou luxusních prvků, včetně klimatizace, a ač vypadá stejně jako prototyp, rozdíly tam opravdu byly. Rozdílné jsou blikače, grafika zadních světlometů a místo vodorovného žebrování vstupů chlazení motoru jsou žebra svislá. Po technické stránce byla sériová verze kratší, užší, ale vyšší. Za změnou výšky samotného vozu stojí úprava světlosti, jenž byla 120 milimetrů. Supersport i výrazně zhubl a nově vážil 1 615 kilogramů. Zajímavostí byly i úložné prostory s celkovou kapacitou 600 litrů. Hladový motor byl krmen z dvou nádrží o celkovém objemu 68 litrů a udávaná spotřeba paliva byla 15 litrů na 100 kilometrů. Katalogová cena byla stanovena 300 000 amerických dolarů.

Společnost Cizeta Automobily ale následně zkrachovala a Claudio Zampolli se přesunul do Spojených států amerických, kde své štěstí zkusil znovu. V roce 1999 vyrobil další dva exempláře a o další čtyři roky později vznikla varianta Spyder s plátěnou střechou.

Cizeta V16T byla dalším článkem v dlouhém řetězu továren, jenž byly založeny konstruktéry s velkým snem o vlastním supersportu. Celkem vzniklo 11 exemplářů včetně prvního prototypu, jehož majitelem byl samotný Giorgio Moroder.

Superrychlí modří ptáci Malcolma Campbella

Slovním spojením Blue Birds jsou označovány speciály Malcolma Campbella, s nimiž stanovil devět rychlostních rekordů na souši a další čtyři rekordy na vodě.

Číst celé

Dodge Challenger: Počátek příběhu amerického vyzyvatele

Příchod pony cars pro jednotlivé automobilky znamenal naději na vysoké zisky. S tímto cílem koncern Chrysler zkonstruoval vůz, který se stal nejen prodejně úspěšným, ale i filmovou hvězdou.

Číst celé

Maserati Birdcage: Složitá konstrukce rámu připomínala ptačí klec

Základem Maserati Birdcage byl unikátní prostorový rám, který mu dal jeho nesmazatelnou přezdívku „ptačí klec“.

Číst celé

Vzpomínky na Ferrari F40 od tří mužů, kteří jej zkonstruovali

Designér Leonardo Fioravanti, testovací jezdec Dario Benuzzi a šéf speciálních projektů Ferrari Ermanno Bonfiglioli vzpomínají na Ferrari F40.

Číst celé

Ferrari Testarossa Spider: Unikát s manuálem i automatem zároveň

Unikátní otevřené Ferrari Testarossa vzniklo na míru pro šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho. Kromě toho, že se jedná o jediný originální Spider, bylo tohle auto vybavené netradiční převodovkou.

Číst celé

Dino Pininfarina Berlinetta Speciale: První Ferrari s motorem uprostřed

Prototyp Dino Pininfarina Berlinetta Speciale, vycházející ze závodního Ferrari 206 P Dino, sehrál důležitou roli při přípravách malého Ferrari s motorem uprostřed, které položilo základy nejúspěšnějším modelům značky.

Číst celé