Edsel: Značka vyrábějící špatná auta ve špatný čas
Koncern Ford Motor Company chtěl otřást automobilovým trhem, ale ve skutečnosti vyhodil mnoho peněz z okna. Příběh značky Edsel ukazuje, že ani velké zázemí nezaručuje jistotu.
V polovině padesátých let minulého století zuřil mezi detroitskými automobilkami silný konkurenční boj. Velký koncern Ford Motor Company dlouhou dobu připravoval novou značku, jejíž pomocí chtěl rozvířit vody na trhu s full-size sedany a velkými kombíky, na němž se více dařilo konkurenčním společnostem General Motors a Chrysler. Nově vzniklá značka Edsel však nebyla tím, co si trh skutečně přál. Nejprve vzbudila kontroverzi a poté se přeměnila na obrovskou finanční ztrátu, díky níž je dnes slovo „Edsel“ populární symbol komerčního selhání.
Když se společnost Ford Motor Company stala v lednu roku 1956 veřejně obchodovatelná, jejím manažerům se otevřel prostor lépe sledovat současné trendy, podle nichž mohly být navrhovány nové modely. Management se rozhodl provést výzkum, při němž došel k závěru, že jeho vlastní značka Lincoln nesoupeří s Cadillacem, ale Oldsmobilem, Buickem a DeSotem. Na základě nového zjištění byl Lincoln přesunut do vyššího segmentu trhu a jím uvolněné místo mohlo být nahrazeno novou značkou.
Marketingový výzkum a vývoj nové modelové řady započal v roce 1955 s krycím názvem „E car“, který lze snadno rozluštit jako „experimentální auto“. Ford se rozhodl vzdát čest synovi Henryho Forda, jímž byl Edsel B. Ford, a nově vzniklou značku po něm pojmenoval. Zatím však společnost netušila, jak špatný pomník mu připravila.
Značka Edsel a její modely byly představeny Američanům při události nazvané „E Day“, která se uskutečnila 4. září 1957. Přestože Ford podpořil představení nové značky i pomocí speciální televizní reklamy The Edsel Show, počáteční nepříznivé ohlasy veřejnosti příliš neutišil. Potenciálním zákazníkům nejvíce vadil odvážný design charakteristický svislou maskou chladiče připomínající koňský chomout, jež byl řadou odpůrců přirovnáván k protaženému záchodovému prkénku. Edsel začal být zároveň popisován jako „znovuzrozený LeSalle“, značka General Motors, která zmizela v roce 1940.
Ford i nadále bojoval s nepřízní zákazníků a Edsel popisoval jako zcela nové druhy automobilů, jak uváděla propagační kampaň. Edsely však ve skutečnosti sdílely velké množství dílů s jinými vozy koncernu, čehož si kupující veřejnost všimla už při prvním detailním prohlédnutí. Edsel byl však i nadále prezentován jako značka, jíž si trh podle marketingových průzkumů prostě přál.
V rámci modelového roku 1958 bylo uvedeno na trh sedm vozů. Větší Citation a Corsair vycházející z modelů Mercury (značka vlastněná Lincolnem) a menší Pacer a Ranger, pro jejichž základ posloužil Ford. Citation byl nabízen jako dvoudveřový a čtyřdveřový hardtop a dvoudveřový kabriolet. Corsair jako dvoudveřový a čtyřdveřový hardtop. Pacer jako dvoudveřový a čtyřdveřový hardtop, čtyřdveřový sedan a dvoudveřový kabriolet. Ranger se prodával jako dvoudveřový a čtyřdveřový hardtop. Zbytek nabídky tvořily čtyřdveřové kombíky Bermuda a Villager a dvoudveřový kombík Roundup vzniklé na platformě kombíků Ford. Ačkoliv však Edsel neměl vlastní montážní továrnu, byly všechny vozy vyráběné na výrobních linkách Fordu a Mercury.
Vozy Edsel s sebou přivezly řadu prvků, které byly v padesátých letech považovány za inovativní. Jednalo se o rotující válcový rychloměr nebo o varovné kontrolky, které signalizovaly například nízkou hladinu motorového oleje, zataženou ruční brzdu či přehřívající se motor. Konstruktéři navrhli nový volič režimů automatické převodovky Teletouch, jehož tlačítkové ovládání se nacházelo ve středu volantu (běžná páka řazení byla dostupná za sníženou cenu). Údajnou novinkou byly i samočinné nastavitelné brzdy, s nimiž se však mohl pochlubit už Studebaker o dekádu dříve.
I přes nepříznivé začátky se během modelového roku prodalo více 68 tisíc vozů na území Spojených států amerických a Kanady. Edsel se překvapivě stal druhým nejúspěšnějším uvedením značky do té doby. Lepší už bylo jen DeSoto představené v roce 1929. Modelový rok 1959 přinesl kromě mírně přepracovaného vzhledu i výrazně zmenšenou nabídku, jejíž součástí byly pouze nejúspěšnější modely Ranger, Corsair a Villager. V druhém roce však začal zájem zákazníků opadat, protože se prodalo jen přibližně 47 tisíc vozů.
Vzhledem k tomu, že Ford 13. listopadu 1959 oznámil ukončení programu Edsel, byl modelový rok 1960 krátký. S dalšími 2 846 exempláři, jež jsou charakteristické hranatějším designovým směrem šedesátých let, bylo dohromady vyrobeno přibližně 116 tisíc Edselů, které však pro Ford Motor Company znamenaly ohromnou finanční ztrátu 350 milionů amerických dolarů (současný ekvivalent je přibližně 2,3 miliardy dolarů).
Co však stálo za posledním hřebíčkem do rakve značky s odvážným designem automobilů? Historici vycházejí z několika teorií, jimiž se to snaží vysvětlit. Pravděpodobně hlavním důvodem neúspěchu Edselu byla špatná ekonomická rozhodnutí. Manažeři Ford Motor Company totiž značně podcenili důležité studie, zda se uvedení nové modelové řady vyplatí i po finanční stránce. Ford prezentoval nová auta s myšlenkou, že vznikla podle přání Amerického lidu, ale ve skutečnosti nikdy neanalyzoval trh do hloubky.
Zákazníci měli zároveň problém poznat, v jakém segmentu se Edsel nachází, protože Ford udělal velkou chybu, když vozy Edsel ocenil podle dražších Mercury. Teoreticky se Edsel v nabídce nacházel přesně mezi Fordem a Mercury, ale ceny jednotlivých modelů, v rozmezí od $2,498 do $3,500, zasahovaly do cenových rozsahů sesterských značek, následkem čehož si koncern Ford Motor Company vytvořil výraznou konkurenci na vlastním dvoře.
Dalším možným důvodem úpadku Edselu mohla být hospodářská recese koncem roku 1957. Problém Edselu spočíval v tom, že nově vzniklá značka konkurovala zavedeným známým jménům Velké trojky, k nimž se řadily Pontiac, Oldsmobile, Buick, Dodge, DeSoto a dokonce i vlastní vnitřní divize Mercury, která sama o sobě nikdy nebyla hvězdný prodejní úspěch. Edsel zároveň nemohl mít důležitý loajální vztah se zákazníky.
Ti začali kupovat více ekonomická auta, jako například Volkswagen Beetle, a americkým továrnám vyrábějícím objemné osmiválce se razantně snížily prodeje. Pouze Rambler a Lincoln prodaly v roce 1958 více aut než v roce 1957. Ze značky Edsel se tak stala špatná auta, která přišla na trh ve špatný čas. Utlačované malými levnými auty, velké Edsely byly drahé na pořízení i na provoz.
Pravděpodobně největším problémem značky Edsel však bylo špatné dílenské zpracování a poruchovost. Přestože byly vozy montovány na stejné lince jako Fordy a Mercury, nebyla jim věnována taková pozornost. Mnoho vozů opustilo výrobní halu v nedokončeném stavu a chybějící díly byly doslova naházené v zavazadlových prostorech s instrukcemi pro dealery, jak je mají dokončit ve svých servisech.
Magazín Popular Mechanics z května 1958 uvedl, že šestnáct procent majitelů nahlásilo řadu problémů, k nimž seřadily například nekvalitně svařené díly řízení. Redaktoři magazínu se tedy rozhodli jeden Edsel vyzkoušet, přičemž odhalili zatékání do zavazadlového prostoru kvůli špatnému utěsnění a tachometr ukazující méně najetých mil, než vůz ve skutečnosti urazil.
V dnešních dnech jsou vozy Edsel velmi ceněny mezi automobilovými sběrateli. Ze všech vyrobených se jich totiž dochovalo méně než 10 tisíc. Nejvzácnější karosářskou variantou je kabriolet Ranger modelového roku 1960, jehož se vyrobilo pouze 76 kusů a do dnešních dnů se jich dochovalo pouze 25. Některé prvky z vozů Edsel, jako tlačítka na volantu nebo samočinné nastavitelné brzdy, byly koncem padesátých let označené jako nepraktické, ale v současnosti tvoří standardní výbavu téměř všech vyráběných aut.