Přestože lze ve velkém množství japonských aut nalézt sportovní kořeny, před více než padesáti lety tomu bylo jinak. Japonská auta byla většinou považována za praktická a často napodobující vozy z Evropy. Pro celý automobilový svět tak bylo překvapením, když Toyota v roce 1965 na tokijském autosalonu představila dosud nezvyklý model. Dvoumístné sportovní kupé 2000 GT dokázalo, že je Toyota schopna zkonstruovat auto, které dokáže konkurovat tomu nejlepšímu z evropské produkce, k čemuž se řadilo například i Porsche 911.

Příběh 2000 GT započal v brzkých šedesátých letech minulého století, kdy německo-americký návrhář Albrecht Goertz spolupracoval s japonskou Yamahou na zlepšení dvoumístného sportovního vozu Nissan Fairlady. Yamaha pro svou oblíbenou značku navrhla prototyp zbrusu nového sporťáku, ale Nissan jej odmítl. Společnost se tak musela obrátit na další automobilku, s níž spolupracovala. Konzervativní Toyota nabídku přijala, ale pro jeho vylepšení zaměstnala designéra Satoru Nozakiho, aby vůz přiblížila svému vkusu.

Již na první pohled lze sportovní Toyotu zařadit mezi klasické grand tourery ze šedesátých let. Nozaki se při návrhu hliníkové karoserie inspiroval Jaguarem E-Type, jehož kráse podlehl i Enzo Ferrari. Dlouhá příď nesla kromě vyklápěcích světel i světlomety ukryté pod plexiskly, čímž vznikala podobnost s malým sporťákem Toyota Sports 800. Nárazníky byly pouze minimální, kvůli čemuž zůstal design čistý. Vpředu se nárazník stal součástí přední masky, vzadu chyběl úplně. Kupé dosahovalo výšky pouhých 116 centimetrů.

Těsný, ale komfortní interiér nabídl luxus v podobě palisandrového obložení palubní desky a autorádia s automatickým laděním. Americký automobilový magazín jím byl doslova okouzlený a napsal, že ačkoliv se v posuvných sedadlech skvěle sedí a jede, pro potěšení stačí vnitřek vozu jen obdivovat.

Roku 1969 se Toyota 2000 GT dočkala mírné modernizace, která přinesla zmenšené přední světlomety, s nimiž byl změněn tvar předních směrovek, a zvětšené zadní směrovky. Úprav se dočkal i interiér. Několik posledních exemplářů bylo vybaveno klimatizací a lze je rozpoznat zvnějšku podle přídavného vstupu vzduchu pod přední maskou, jenž zásoboval klimatizační jednotku.

Pod kapotu konstruktéři uložili dvoulitrový řadový šestiválec 3M, který byl vrcholem nabídky Toyoty Crown. Motor však upravila Yamaha, která pro něj připravila novou hliníkovou hlavu válců se dvěma vačkovými hřídeli. Agregát se sedmkrát uloženým klikovým hřídelem a kompresním poměrem 8,4:1 dosahoval nejvyššího výkonu 150 koní při 6 600/min a točivého momentu 177 Nm při 5 000 otáčkách za minutu. O přípravu nasávané směsi se starala trojice horizontálních karburátorů Mikuni-Solex 40 PHH. Továrnu opustilo i devět exemplářů ve speciálním provedení MF-12 poháněných 2,3-litrovým šestiválcem 2M s rozvodem OHC.

Motor byl spárovaný s pětistupňovou manuální převodovkou, z níž hnací síla putovala na zadní kola skrze jeden ze tří možných diferenciálů, které Toyota nabízela. S převodem 4,375 vůz dosáhl maximální rychlosti až 217 kilometrů v hodině a ekonomicky smýšlející majitelé dokázali dosáhnout nízké spotřeby 7,59 litrů benzínu na 100 kilometrů.

Mezi prvenství konstrukce Toyoty 2000 GT se řadí použití samosvorného diferenciálu a také kotoučových brzd s posilovačem účinku na všech kolech. Tato technická řešení se u japonských aut objevila úplně poprvé.

Toyota uvedla svou chloubu do výroby v roce 1967 a během dvou let vzniklo dohromady 351 exemplářů, které byly nejčastěji v bílé nebo červené barvě. Objem produkce byl velmi podobný elitním italským sportovním vozům. V Japonsku byly vozy k dostání pouze skrze distribuční síť Toyota Store. Přibližně 60 kusů s levostranným řízením bylo prodáno na území Spojených států amerických, kde se jejich prodejní cena pohybovala okolo $6,800, což bylo o mnoho více, než tehdy stály obdobné Jaguary a Porsche.

Toyota nasazovala ukázku svého umění i na domácích závodních tratích. Již v roce 1966 vůz získal bronz při japonské Grand Prix a o rok později dokonce zvítězil ve vytrvalostním závodě ve Fuji 1000 Kilometres. Vývojový prototyp 280A/I na oválu Yatabe v Tsukubě stanovil tři světové rekordy FIA ve své kategorii a třináct mezinárodních rekordů. V nepříznivém počasí dosáhl průměrné rychlosti vyšší než 206 km/h, ale později havaroval a byl zničen. Získané úspěchy donutily Porsche, aby zkonstruovali typ 911R a pokusili se je překonat.

Roku 1968 americký závodník Carroll Shelby vstoupil s dvojicí 2000 GT do šampionátu SCCA, kde závodily v kategorii CP. Ve skutečnosti Shelby postavil ještě třetí závodní vůz, který sloužil jako náhradní. Ačkoli si sportovní Toyoty vedly dobře, závodily jen v jedné sezóně. Jeden z exemplářů si Toyota odvezla zpět do Japonska, kde jej přepracovala do podoby repliky svého rekordního vozu a existuje do dnešních dnů. Zbylé dva závoďáky stále stojí v amerických sbírkách.