Vyrazili jsme na dovolenou. Místo levného katalogového zájezdu nám ale dopravu i ubytování zajistil nový Yaris. Zajímal nás, protože jsme ho naživo do té doby ani neviděli a také je to jediný hybridní vůz ve třídě velikosti B. Toyota pro něj nabízí velmi rozsáhlé možnosti individualizace. Lexus evokuje maska která dává předku více tváří při sledování z rozdílných úhlů.  Světla s ledkami nepůsobí korejsky levně. Rozměry mě potěšily také, narostl do šířky a délky, ale je úplně stejně vysoký jako malinká první generace.

Auto naloženo, převážně zásobou balené vody, pro případ, že nebude kde zmáknout hygienu. Popadnu jen platební nálepku – protože je rok 2017 a je bezkontaktní platby jsou v Česku běžné, tak přeci musí být i v Itálii a Rakousku. Do navigace dávám provincii Trieste jako nejbližší bod s mořem a vyrážíme. Za českými hranicemi dáváme navigaci zakážeme dálnice a volíme nejkratší trasu. Přes rakousko jedeme  stovky kilometrů po hladkých rychlostních silnicích s povolenou stovkou a spoustou zatáček. Auto je stabilnější, než byste od městského minivozu čekali. Celkovou stabilitu a přilnavost sráží jen malá kola, s šestnáctkami by to bylo lepší.

Trasa vedla i přes spoustu úzkých klikatých silniček, až nás okolo třetí ráno zavedla na stoupavou silnici za vesničkou Pölstar. Míjíme cedule KATASTROPHEN GEBIET. Protože druhému slovu nerozumíme a na spořádaném rakouském venkově nemůže být nic katastrofálního, jedeme dál. Cesta je však uzavřená obrovským sesuvem půdy, ze kterých trčí obrovské stromy s kořeny čouhajícími do vzduchu. Protože jsme v hororové situaci daleko od domova, obracím Yariska a vypaluji z místa přírodní katastrofy, až se zapráší. Rychlé úprky z místa hybridům jdou.

Na skoro-ostrov Grado přijíždíme po setmění a jeho atmosféra nám hned sedne. Prosvětlená venkovní a zasklená sezení jsou skoro plné uvolněných a vhodně hlučných lidí. Odebereme se na parkoviště u moře a spíme v Yarisu, stejně jako zbytek týdne. Zní to hororově, ale je to jednodušší než řešit hotel a překvapivě komfortní. Po celé cestě a noci mě ze sedaček nic nebolelo. Ráno se probouzíme vedle německých hipíků s psíkem a starým Vanem Volkswagen, který má na skle asi 40 dálničních známek.

Je tu hřiště plné italských dětí, sportovní hala a sídlo Červeného kříže. Ale hlavně, máme tu moře, přesněji velkou písečnou pláž s přilehlou zatravněnou oázou. Potkali jsme tu racky, medůzy i rybičky. Kraby tu najdete ve všech velikostech od zrnka písku až po iPhone 7. V Gradu to prostě přirozeně žilo, nejsou tu ale žádné hektické návaly turistů. Proto tu zůstáváme několik nocí. Grado je s pevninou spojené také několikakilometrovou umělou pevninou uprostřed moře, kterou volíme pro cestu zpět z poloostrova. Po ní vede silnice, na které jsou stromy i odpočívadla, ale také velmi silný vítr. Když silnici poprvé přejíždíme, mine nás zajímavá trojice.

Diablo, Murcielago, Diablo! Otáčim to zpátky. Ne uplně s klidnými nervy – hybridní Yaris nemá zrovna dobrý rejd. Pronásleduji Lamba v eko-módu až do přístavu, kde cesta rakouských řidičů končí. Nápisy bi-turbo na diablech mě přesvědčují o tom, co jsem slyšel, ale nevěřil tomu. Za další chvíli jsem s hybridem v patách F360 Challenge Stradale z Nizozemska, s nálepkou chlapce vyprazdňujícího se na Porsche. Je šíleně hlučné, neurvalé a je cítit rychle spáleným benzínem.

Tady nám prostě žádný cizinec neujede. Itálie je plná omezení rychlosti a nikdo nestojí o groteskní výstupy s nerozumějícím italským policistou. Nám proti přestupkům pomáhala toyoťácká navigace, která nám ukazovala radary a měřené úseky. Chránil nás také výstražný systém, který začal pípat vždy, když před auto vstoupila potenciální katastrofa. V Itálii se to hodí.

Tu jednou, když si po městě jedeme legální padesátkou, dostáváme klakson od Italky ve Focusu. Předjede nás s nadávkami a asi v kilu zmizí za zatáčkou. Zdá se, že Italové, pokud vědí, že mohou jet rychleji, tak jedou. Okamžitě reagují na mezeru o špagetu širší než jejich auto a prosviští skrz.

Jinak ale nejsou zase takoví magoři. Všude v krámech byli příjemní a už jen způsob krájení a balení jídla dělal jejich práci vznešenější. A brigádnice se nám upřímně omlouvá těsně před zavíračkou Euro Sparu, že sýr a křup XXL v podobě ricotty a tyček bude naše večeře, protože neumožňují bezkontaktní platbu nálepkou. A to i přesto, že jejich terminály to umožňují.

Cože, tady nejde bezkontakt? Tak rozměníme. Cože, tady nikde není o víkendu otevřená směnárna, banka, nebo pošta? Ne. Ani benzínky, na kterých vám mimochodem přes týden natankuje obsluha, která má drobné na vrácení volně nezakryté u každé tankovačky. V sobotu a neděli fungují bezobslužně a eura už nemáme. Naštěstí ale máme vstřícnost Italů. A jeden jediný obchod ve městě, kde bezkontaktní platby zavedené měli. První dvě oslovené Italky si od nás nechají bezkontaktně zaplatit nákup, vyplatí nás v hotových Eurech a ještě nám popřejí hodně štěstí. A my vyrážíme zpět do Rakouska, na Red Bull Ring.

Cestou zpět do Rakouska silně prší a úzké gumy se najednou hodí, protože probruslí kalužemi. Mnoha kilometrové stoupání u hranic Slovinska a Itálie byla jediná situace, kdy mě štvaly dlouhotrvající vysoké otáčky. I když převodovka působí jako CVT a má to i v názvu, tak CVTčkem není. Nechává vytočený motor a vzniklé rozdíly v otáčkách mezi koly a spalovacím motorem jsou absorbovány elektromotorem. Je to tedy zároveň generátor.

Co se týče pokusů generalizovat i další národy, říkáme: Slovinci mají degešácké názvy všeho, Rakušáci jsou čistotní, dělají vše podle předpisů, v noci spí a na Red Bull Ringu si nehlídají jednu zadní vjezdovou bránu. Takže my Češi, správně, jsme mohli ušetřit 50 euro.

V jednu ráno projíždíme přímo okolo boxů na čistě elektrický EV mód. Personál už dávno spí. V altáncích jsou vyskládaná závodní auta a několik týmu ještě připravuje vozy. 991 GT3 Cup na vleku evidentně připravit nepotřebuje.

Ráno nás podle očekávání budí první nastartovaná auta vyjíždějící na dráhu. Zjišťujeme, že i příjezd na parkoviště, kde jsme spali není pro veřejnost. Poprvé si naživo prohlížíme trať s velkou sochou červeného býka.

Okruh tu je už od 70. let, dříve se jmenoval A1 Ring. V roce 2008 to tu ale koupila společnost Red Bull a nasypala sem 70 milionů eur. A je to vidět, i bez pocitů zhýralého plýtvání. Vše tu je účelné, ale masivní a vypadá to moderně. A je tu spousta tématických dekorací a zajímavých aut ve slušivých Red Bull polepech. Půjčují tu X-Bow a 370Z, nebo Defendery s bugynami na místní off road trať. Na velké trati sledujeme desítky starých Giuilií a hlučný Alfasud, jezdící společně v rámci Alfa Revival Cupu. Alfy sypou a nesypou se.

V dalších jízdách nás fascinují společné volné jízdy všeho možného. Od překvapivě hlasité 991 GT3 R, po brutální první dvě generace Viperů GTS-R, ZR1 C2 a C6, až po vzácný Jaguar D-Type a XJ V12. Mihne se tu také mnoho 964 a mezitím nespočet BMW oldtimerů. Kromě onoho Alfa Cupu je to běžný track day, je tu tedy kvalitní zábava minimálně jakýkoli víkend. Jezdí se tu také DTM a od roku 2014 dokonce i Formule 1.

Na Red Bull Ringu jsme potkali i několik Čechů. Ti nám ale jako vlídný lidský bankomat nepomohli. Ba naopak, jeden ze nich byl dokonce, řekněme, velmi nevlídný.

I do chodu moderního Rakouského komplexu Spielberg jsme nakonec vnesli něco nového i my. Obsluha tu poprvé viděla platební nálepku a způsobilo to pozdvižení. Jedna kasa k překvapení přítomných bezkontaktní platby uměla a později se nám, leč na třetí pokus, podařilo i natankovat, takže jsme se dostali domů.

Nám připadal inovativní Yaris, baterie vzadu udělaly záď městského vozíku stabilnější a celý pohon fungoval hladce. Musíme zmínit radost z toho, že navigace je integrovaná do palubky a netrčí nahoře, jako je to teď běžné. Řízení bylo vážně velmi komunikativní. Auto je snad výhradně nedotáčivé, ale upřímně, to nám v malém hatchbacku vyhovuje více, než v nájezdu letící záď Peugeotu 205 GTi. Máte tu ale klasickou ruční brzdu.

Hned vedle ní se ovšem nacházelo mé největši zklamání na autě. Páka řazení tu působí jako fosílie a režim Brake brzdí poměrně hlučně vytočeným motorem. Podvozek nemá sportovní ambice, to už spíše ty cestovní. Tuhý je pouze při přejíždění krátkých vysokých nerovností, ale velké muldy nebo silný boční vítr ho nerozhodí. Yaris už není jen malé městské autíčko, je dost stabilní a prostorný i na spokojené cestování.