Píše se březen 2013, když Luca di Montezemolo na ženevském autosalonu dává pokyn několika asistentům, aby odstranili plachtu z hyperauta, na kterém továrna pracovala poslední roky. Během několika vteřin je obrovskému množství přihlížejících odhalen červený hypersport se slibnou budoucností. Jeho tržní hodnoty budou obratem dosahovat několikanásobku částky, za kterou jej prodávala automobilka. Světu je představeno LaFerrari, neboli “definitivní” Ferrari.

Počátek vývoje projektu F150 sahá až do roku 2009, kdy inženýři Ferrari pracovali na vývoji hybridního systému HY-KERS pro použití v hypersportu, který bude následovat tradici unikátních výročních modelů. Během příprav byly použity i zkušenosti získané v rámci testování speciálu FXX. Do těchto prací byl zároveň zapojen projekt Millechili modenské univerzity. Pro navržení vzhledu vozu byla vyhlášena soutěž mezi karosárnou Pininfarina a továrním designovým střediskem. Vítězným se stal tým Ferrari Centro Stile, jehož práce začala na čtvrtinovém modelu v říjnu 2010. O rok později vzniklo prvních pět modelů ve skutečných rozměrech, jenž ukazovaly rozdílné možnosti návrhu karoserie. Poslední model vznikl v květnu 2012 a po mírných úpravách byl vzhled zmrazen o tři měsíce později.

Přestože je základní tvar karoserie vysoce aerodynamický, neobešel se vůz bez aktivních pomocníků, včetně fascinujícího pohyblivého zadního spoileru. Inženýři strávili tisíce hodin ve větrném tunelu pro vývoj F1, aby bylo LaFerrari ve svých závratných rychlostech stabilní. Tým pod vedením hlavního inženýra Flavia Marzoniho dosáhl fantastického výsledku. LaFerrari je téměř dokonalým příkladem zpracování překrásného designu karbonové karoserie tak, aby zároveň fungoval. Koeficient odporu vzduchu dosahuje hodnoty Cx=0,29. Použitý monokok zároveň dosahuje o 27% větší pevnosti než předchůdce použitý ve Ferrari Enzo.

Pohonnou jednotkou je uprostřed uložený vidlicový dvanáctiválec o zdvihovém objemu 6,3 litru, který je spárován s hybridním systémem KERS a sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Klikovou hřídel atmosférického agregátu, o výkonu 800 koní, pomáhá roztáčet elektromotor, o dalších 163 koních, vytvářející šílené pružné zrychlení ve všech rychlostech. Veškerých 963 koní a 900 Nm je přenášeno na široká zadní kola skrz třetí generaci diferenciálu E-Diff a zároveň je krotí kontrola trakce EF1-Trac F1. Tlumení rázů od vozovky je zajištěno elektromagnetickými tlumiči SCM-E FRS a k zastavení slouží karbonkeramický brzdový systém Brembo s kotouči 398 mm vpředu a 380 mm vzadu.

LaFerrari svými výkony fascinuje široké zástupy lidí. K tomuto výsledku dopomohlo nejen rozsáhlé testování nejen na továrním okruhu Fiorano, ale i na okolních okresních silnicích. Maximální rychlost dosahuje 349 kilometrů v hodině, stovky dosáhne za méně než 3 vteřiny a 300 kilometrů v hodině zvládne během 15 vteřin. Na továrním okruhu je nejrychlejším produkčním Ferrari, které tam kdy jelo. Jedno kolo mu zabere čas pouhých 1:19.70.

Výroba série o 500 exemplářích byla původně plánována na “pouhých” 499 kusů, přestože velikost poptávky dosahovala o přibližně 200 exemplářů navíc. Pětistý kus byl vyroben začátkem podzimu 2016 a vydražen o několik měsíců později na události Finali Mondiali v americké Daytoně. Získaná částka byla darována pomoc obětem zemětřesení, jenž se odehrálo v roce 2016 ve střední Itálii.

Na pařížském autosalonu v roce 2016 byla odhalena i otevřená verze LaFerrari Aperta, jenž je vybavena odnímatelnou karbonovou střechou. V případě okamžitě nutnosti je k dispozici i látková. Postupný vývoj vozu přinesl přeprogramované elektronické systémy a montáž chladičů pod účinnějším úhlem. Omezená produkce byla naplánována na pouhých 210 kusů.

Celkem čtyři roky dlouhého vývoje přinesly fantastický masterpiece, jehož kvality bude továrna jen těžko překonávat. Nejrychlejší Ferrari všech dob je vyhledávaným vozem sběratelů a vytváří důležitý článek kategorie hypersportů, kterou automobilový svět zná pod názvem “Holy Trinity”.