Hyundai Kona Electric je další plně elektrický model z produkce této trochu české značky a aktuálně je na trhu druhá generace. Stejně jako ostatní povedené elektromobily funguje skvěle jako auto, jezdí se s ní mnohem příjemněji, než s většinou současných aut se spalovacím motorem, typicky trpících na masivní emisně-turbovou prodlevu a špatně řadící automatické převodovky, a její jediný handicap bude dobíjení.

S cenovkou od 799 990 Kč za verzi s menším akumulátorem se navíc jedná o auto bez srovnatelného konkurenta a přitom za určitých podmínek může fungovat jako jediné auto v domácnosti. A k výše uvedené poznámce, Kona Electric se opravdu vyrábí v Nošovicích.

Přálo nám počasí – tedy ve smyslu vyzkoušení auta za všech reálných podmínek – teplota byla kolem nuly, takže bez topení to opravdu nešlo. Potěšilo mě, že potřeba topit pro odpůrce elektroaut nemůže být téma. Při plném nabití mi dojezd s vypnutým topením ukazoval 338 km a se zapnutým na 20°C klesl pouze o 6 km. V případě Kony si můžete topení nastavit pouze na řidiče, aby se zbytečně neplýtvala elektřina na vytápění zbytku auta. O takováto čísla se stará dobře fungující topné čerpadlo. A ještě větší překvapení bylo, že ukazovaný dojezd nebyl nesmyslný. Což naopak byl problém většiny dříve testovaných elektromobilů.

Takže hned první den, kdy jsem po Praze hodně svižným způsobem ujel 60 km, dojezd klesl o 80 km – rozdíl 20 km, který je naprosto pochopitelný vzhledem k vyšší spotřebě, než s jakou jezdil můj předchůdce a je úplně stejný, jako u klasického auta. Za celý týden jsem měl spotřebu 24,8 kWh/100 km, což je o 10 kWh víc, než udává výrobce. I zde je tedy Kona Electric úplně srovnatelná s konvenčním autem, protože reálná spotřeba o 60% vyšší také není nic překvapivého.

Pokud by někdo chtěl důkaz, jestli je možné tento typ auta používat jako plnohodnotné auto, považuju za něj cestu z Prahy k Pacovu pro vánoční stromeček a zpět. Po dálnici jsem jel 135 km/h a při potřebě nebrzdit auto v pravém pruhu jsem zrychloval, a po sjetí z dálnice jsem si na malých silničkách užíval v režimu Sport plnou dynamiku agregátu. I tak jsem se do Prahy vrátil se zbývajícím dojezdem skoro 100 km a nebylo tak potřeba jakkoliv upravovat styl jízdy a obávat se o návrat.

Jízda s elektromobilem v zimě vypadá tak, že (pokud si nenastavíte zahřátí auta dopředu pomocí aplikace BlueLink) nasednete do auta, „nastartujete“, zapnete topení a jedete – takže úplně stejně, jako u auta se spalovacím motorem. Jenže topit začne asi tak za minutu, od prvního metru můžete jet naplno (to tedy dost řidičů dělá i konvenčním motorům, ale těm to opravdu nesvědčí) a nebudete poslouchat nelibé zvuky teprve se zahřívajícího motoru a přemýšlet, jestli vstřikovače vážně mají tak nelibě klapat.

Stejně jako všechny elektromobily s výkonem větším, než má Renault Twizy, i Kona je naprosto frenetická. Protože na každé sešlápnutí plynového pedálu reaguje okamžitě a bez potřeby řadit (a souvisejících přerušení akcelerace) jede až do maximální rychlosti, připomíná svým projevem spíš Yamahu TMAX, než osobní auto. Vlastně největší handicap je přední náhon, protože auto má pořád tendenci prokluzovat, což při vypnutí protiprokluzu opravdu dělá.

Jízdní vlastnosti jako celek nejsou špatné, ale přece jen hmotnost 1 760 kg a vyšší stavba karoserie jsou znát. Díky nízko umístěnému těžišti se auto naklání méně, než byste čekali, ale limitní je právě hmotnost. Auto ukáže velice dobře udělat myšku v městském provozu, ale táhlé zatáčky na okreskách mu nedělají dobře, protože cítíte, že vás těch 460 kg navíc proti základnímu modelu táhne ven. Ale jednak by divočení ve vlásenkách od tohoto typu auta asi nikdo nečekal a navíc v sedačkách budete lítat ze strany na stranu, takže vás závodní ambice stejně brzy přejdou.

Je ale třeba říci, že pohon jako takový by na to měl, obzvlášť v módu Sport. Návykové je ticho na palubě. Tedy, úplné ticho ne, slyšíte samozřejmě aerodynamický hluk a pak bohužel docela dost valivý hluk od zadní nápravy, ale pořád ten pocit připomínající větroně je dominantní. K tomu v rychlostech do 30 km/h auto vydává roztomilý kosmický zvuk pro varování chodců a cyklistů.

Vedle zmíněného režimu Sport jsou k dispozici ještě další tři, Comfort (ten je defaultní), Eco a Eco+. Překvapivě samotná volba režimu nemá zdaleka takový vliv na spotřebu (a tím i dojezd), jako styl jízdy. Další, co lze široce nastavovat, je rekuperace. A to v úrovních 0 až 3 a navíc ještě automaticky. S úrovní tři v podstatě nemusíte brzdit – auto s tím také počítá a při nastavení 2 nebo 3 samo spouští brzdová světla, při volbě automatické rekuperace se intenzita řídí podle vzdálenosti od auta vepředu a funguje skvěle. Ještě širší je pak rozsah toho, co lze nastavit a hlavně zobrazit v infotainmentu v sekci elektrická jízda. Nejvíc se mi líbilo přesné vyčíslení, kolik který segment (jízda, topení/klimatizace, ostatní elektronika, managment baterie) spotřeboval procent z odebrané elektřiny.

Infotainment jako celek funguje dobře, domovskou obrazovku lze volně nadefinovat, menu je přehledné a díky přítomnosti hardwarových tlačítek i uživatelsky přívětivé. Zvláštní je jen absence tlačítka pro telefon, takže připojit nový telefon je potřeba v nastavení a pro telefonování se musíte zanořit do menu. Nebo porušit pravidla a vytáčet z telefonu.

Hlavní a pochopitelná obava části motoristické veřejnosti je životnost baterií a s ní související otázka jejich ceny. Výrobci se snaží zájemce neodradit a tak nabízejí široce pojaté záruky. V případě Kony Electric je to 8 let/160 000 km. Nevím, lze-li v tuto chvíli dobře odhadnout, jestli si kupující jakého konkrétního elektromobilu bude chtít auto nechat roky 2, nebo deset, ale těch 8 let se jeví pro prvomajitele jako velkorysá nabídka. Po uplynutí jednoho z obou zaručených parametrů nastává situace, kdy do hry dost zásadně při změně majitele auta zasáhne cena baterie. Což například v případě Audi e-tron představuje jedem milion korun. Nicméně vzhledem k tomu, že k většímu rozšíření elektromobilů začíná docházet až teď, je to zatím zcela akademická otázka.

Hyundai Kona Electric je podle mě nejzajímavější tím, že kombinací ceny a reálných vlastností se jedná o elektromobil, o kterém nejedna domácnost může přemýšlet jako o jediném autě. Samozřejmě to znamená mít doma wallbox, ale pro někoho, kdo třeba bydlí v rodinném domku a denně neujede víc než 250 km, je rozhodně Kona Electric možná alternativa. Pořizovací cena je vyšší, ale náklady jak na provoz, tak na servis jsou naopak nižší, a pokud někdo například potřebuje parkovat v částech Prahy, kde jsou parkovací zóny, má Kona další plusové body.

Dnes Křeslo pro hosta obsadil Jiří Kotyk. Díky!