Socha Svobody připomíná přátelství a pomoc, kterou Francie poskytla americkým osadníkům v jejich boji za nezávislost na Velké Británii v roce 1776. Pouze Francie totiž poslala do Ameriky své vojáky a po válce vyjádřila sympatie nově vzniklé republice darováním sochy Svobody, která se později stala nejslavnějším symbolem Spojených států amerických. Symbolem Ameriky v automobilovém světě jsou nepochybně motory V8, které zpopularizoval zdejší automobilový průmysl, ale ve skutečnosti rovněž pochází z Francie.

Historicky první známý vidlicový osmiválec vyrobila francouzská společnost Antoinette v roce 1904 pro použití v závodních člunech a letadlech. Verze motoru Antoinette pro rok 1905 dosahovala nejvyššího výkonu 50 koní a vážila 86 kilogramů. Výsledkem byl poměr výkonu k hmotnosti, který nebyl překonán 25 let. V roce 1904 začaly s výrobou osmiválců i společnosti Renault a Buchet pro použití v letadlech a závodních autech.

V roce 1905 se prvním automobilem s motorem V8 stal Rolls-Royce V-8 zkonstruovaný ve Velké Británii. Tento model byl původně vyráběn s motorem V8 o zdvihovém objemu 3,5 litru, ale Rolls-Royce vyrobil pouze tři auta, než se vrátil k řadovým šestiválcům. Prvním americkým automobilem s motorem V8 se stal Hewitt Touring Car z roku 1907. Motor francouzské společnosti De Dion-Bouton z roku 1910 je považován za první motor V8 vyráběný ve významných množstvích.

Prvním masově vyráběným vidlicovým osmiválcem se stal motor Cadillac L-Head V8, který pocházel ze Spojených států amerických a byl vybaven elektrickým spouštěčem motoru, revolučním vynálezem Cadillacu. Popularita motorů V8 v osobních automobilech se velmi zvýšila po uvedení legendárního motoru Ford Flathead V8 v roce 1932. Od 30. let se počet vidlicových osmiválců na trhu postupně zvyšoval a největší boom odstartoval v Americe na přelomu 50. a 60. let.

Úhel 90 stupňů je nejvhodnější pro klidný chod

Většina motorů V8 je zkonstruována s úhlem 90 stupňů mezi dvěma řadami válců. Vidlicové osmiválce s tímto úhlem jsou nejlépe vyvážené, což má za následek nízké vibrace, ale nevýhodou těchto motorů je větší šířka než u motorů V8 s menším úhlem V. Osmiválcové motory se nejčastěji používají ve vozech s podélným uspořádáním hnacího ústrojí s motorem uloženým vpředu a pohonem zadních kol, nebo všech kol.

Uložení motoru V8 vpředu napříč vyžaduje menší úhel mezi řadami válců. Motory V8 s 60 stupňovým úhlem V byly použity ve vozech s pohonem předních kol jako Ford Taurus SHO (1996-1999), Volvo XC90 (2005-2011) a Volvo S80 (2006-2009). Motor Ford byl navržen s úhlem 60 stupňů, protože vycházel z motoru V6 se stejným úhlem. Yamaha při vývoji motoru pro Volvo použila vyrovnávací hřídele a rozdílné osy ojničních čepů pro jednotlivé řady válců.

V minulosti občas vznikaly vidlicové osmiválce s jinými úhly V. Lancia Trikappa, Lancia Dilambda a Lancia Astura z let 1922-1939 používaly motory V8 s úzkým úhlem v rozmezí od 14 do 24 stupňů, protože byly založené na motoru Lancia V4. Závodní automobily Miller z první poloviny 30. let poháněl motor V8 s úhlem 45 stupňů.

Konstrukce klikové hřídele ovlivňuje charakter motoru

CROSS-PLANE

Většina motorů V8 v silničních vozidlech používá křížový klikový hřídel, typu Cross-Plane, protože tato konstrukce má menší vibrace vlivem téměř dokonalého primárního a sekundárního vyvážení. Klikový hřídel s křížovou rovinou má první a čtvrtý klikový čep v úhlu 180 stupňů vůči sobě, druhý a třetí klikový čep v úhlu 180 stupňů a tyto dva páry v úhlu 90 stupňů od sebe. To vede ke klikovému tvaru klikového při pohledu z jednoho konce.

Kultovní zvuk vydávaný typickým motorem V8 s křížovou klikovou hřídelí je částečně způsoben nerovnoměrným pořadím zapalování v každém ze dvou bloku čtyř válců. Typické pořadí zapalování L-P-L-L-P-L-P-P (nebo P-L-P-P-L-P-L-L) má za následek nerovnoměrné pulzy sání a výfuku každé řady válců. Pokud se pro každou skupinu válců použije samostatný výfukový systém, má toto nerovnoměrné pulzování za následek bublavý zvuk, který je charakteristický pro motory V8. Inženýři se při vývoji závodních motorů snaží nerovnoměrným pulzům vyhnout, aby maximalizovali výkon, kvůli čemuž používají společné výfukové potrubí, nebo umisťují výfukové kanály na vnitřní straně řad válců.

FLAT-PLANE

Druhým technickým řešením vidlicových osmiválců jsou motory s plochou klikovou hřídelí typu Flat-Plane, které se nejčastěji používají v supersportovních a závodních vozech. Plochá konstrukce klikového hřídele má za následek příznivější pulzování výfukových plynů, pro které lze použít jednoduché výfukové potrubí a nevyžaduje těžká protizávaží klikového hřídele, avšak produkuje více vibrací kvůli sekundární nevyváženosti.

Konstrukce s plochou klikovou hřídelí byla popularizována v automobilových závodech v letech 1961-1965 motorem Coventry Climax FWMV F1, na který v letech 1967-1985 navázal velmi úspěšný motor Cosworth DFV F1. Plochou rovinu klikové hřídele používají například vidlicové osmiválce Ferrari už od modelu 308 GT4 ze 70. let, Porsche 918 Spyder nebo moderní McLareny.

Vidlicové osmiválce pro silniční vozidla z počátku 20. století rovněž používaly ploché klikové hřídele, protože jejich navrhování a výroba byly snazší než u křížových klikových hřídelů. Ploché klikové hřídele používaly například motory De Dion-Bouton z roku 1910 a Cadillac L-Head V8 z roku 1915.