Citroën se během druhé půlky dvacátého století vyznamenal výrobou inovativních a designem nezvyklých sedanů. V roce 1955 vykopl míč slavný Citroen DS, který v té době překonával konkurenci své kategorie, které dnes říkáme automobily vyšší střední třídy. Charakteristický hydropneumatický systém si zachoval i nástupce CX a poté XM.

U posledního jmenovaného modelu, který Citroën vyráběl mezi lety 1989 a 2000 se začalo spekulovat, jestli vůbec dostane nástupce. Citroën na vývoj modelu XM utratil nemalé prostředky, které se nevrátily ani zdaleka tak, jak Citroën předpokládal. Nyní potřeboval šetřit a v této kategorii už dávno první ligu hrála německá konkurence.

Věrné zákazníky automobilka potěšila, když v roce 1999 přivezla na ženevský autosalon designovou studii nazvanou C6 Lignage, v překladu rodokmen. Překvapení to bylo nemalé. Citroën roztrhal všechny vazby na XM a pokud se svým designem vracel do historie, tak jedině k modelu CX.

Bonsaj umístěná ve středu auta měla i systém automatického zavlažování.

Dnes už jsme na nápaditý Citroën C6 zvyklí, ale představte si, že na toto auto hledíte v roce 1999. Něměcko ještě platí markou a v Jugoslávii se pořád válčí. Koncept C6 Lignage přichází s hladkou přídí rozčleněnou přísně vodorovnými linkami a úzkými světly ve tvaru trojúhelníku. Na uhlazené sebevražedné dvěře otvírající se proti sobě navazuje pádivá záď, pomocí které Citroën přiznává příslušnost k modelům DS a CX. Zadní partii zdobí světla ve tvaru bumerangu, ale hlavně nejzvláštnější prvek exteriéru, konkávní zadní okno. Auta je to kus, na délku měřilo 4,92 metru. Ještě v roce 2003, kdy se spekulovalo o sériové výrobě, mluví Mladá fronta DNES o „vozu z jiného světa“.

Palubní deska působí vcelku konvenčně, alespoň z dnešního pohledu. Ruský designer Vladimir Pirojkov, který tehdy pro Citroën navrhl, že bude v interiéru umístěna bonsaj jako Center of comfort. Bonsaj měla i systém automatického zavlažování.

Automobilka však mluvila o bohaté výbavě, za kterou by se nemusela stydět ani dnešní slušně vybavený Mercedes. Je tu třeba head-up display, adaptivní podvozek, elektronická ruční brzda, adaptivní tempomat s infrakamerou, indikátor únavy řidiče, hlasové ovládání infotainmentu nebo navigace. Citroën o motoru příliš nemluvil, ale ostatně, u máločeho by vás motor zajímal méně než u designové studie od Citroënu.

Cesta k tomuto konceptu ovšem nebyla úplně přímá. Předcházelo mu několik jiných verzí, které Citroën zadalo u věhlasných designových studií jako je Bertone, Pininfarina nebo Italdesign. Nakonec však vybrali designový směr, který pocházel z interního designového oddělení Citroënu, konkrétně od ani-ne-třicetiletého Marca Pinsona. Mimochodem, ten v Citroënu dnes vede designové oddělení pro řadu značku DS.

Přestože Citroën donekonečna opakoval, že C6 Lignage je jen designová studie a XM nástupce nedostane, nakonec se zákazníci dočkali. V roce 2005 přišla sériová podoba C6, která si z konceptu přinesla mnoho prvků včetně onoho charakteristického konkávního zadního okna.

Citroën počítal s prodeji 20 tisíci kusů ročně, ale za celou dobu se jich prodalo pouhých 22,5 tisíce. Pro srovnání, o jakou exkluzivitu jde, BMW M3 E46 vzniklo v 85 tisících exemplářích. Vrchol prodejů nastal v roce 2007, kdy se vyrobilo 7600 kusů a pak už čísla v kulisách ekonomické krize prudce padala.

Přestože podle nás jde o jedno z nejvýraznějších aut nultých let, Citroën nad výsledkem spíše zaplakal. Auto si našlo zákazníky hlavně mezi individualisty, fanoušky designu a srdcaři, kterých ale nakonec není mnoho.

Výroba skončila v roce 2012 a nástupce se C6 tentokrát opravdu nedočkala, pokud tedy nepočítáme fádní C6 výhradně pro Čínu představenou v roce 2016. Jestli ještě vznikne nějaký pravý nástupce, příjde pod novou značkou Citroënu zvanou DS.

Doporučujeme také článek Vojty Hlavatého: Citroën XM byl promarněným potenciálem.