Koenig Specials: Tovární Ferrari byla příliš pomalá

Bláznivě široké bodykity se v posledních letech rozšířily po celém světě hlavně z malého Japonska, kde sídlí společnosti jako Liberty Walk, Rocket Bunny či RAUH-Welt Begriff. Ve druhé polovině minulého století se tímto směrem úprav ale vydali i v Německu.

Willy König, známý také jako Willy Koenig, se narodil v Německu roku 1938 a během svého života zbohatl za pomoci svého vydavatelství. Rozhodl se utrácet těžce vydělané peníze za svou největší vášeň, jíž bylo automobilové závodění. Začátek jeho kariéry nastal v roce 1961 s monopostem Formula Junior Cooper, který zakoupil od Wolfganga von Tripse, pilota Formule 1. První velký úspěch se dostavil už následující rok, kdy s vozem Ferrari 250 GT SWB Berlinetta vyhrál německý šampionát závodů do vrchu, čímž si vysloužil pozvání do Maranella od samotného Enza Ferrariho, aby mu poblahopřál.

V následujících letech König závodil s několika Fiaty Abarth, Lolou T70, Borgwardem Issabela TS či Fordem GT40. Profesionální kariéru ukončil v roce 1969, jelikož chtěl získat více času na své podnikání. I nadále však čas od času startoval v závodech. V osmdesátých letech závodil s BMW 320i Turbo a BMW M1 Procar se svým synem Walterem. Devadesátá léta byla ve znamení jeho soukromého Porsche 935 K3, v němž přežil těžkou havárii na Österreichringu, dnešním Red Bull Ringu, kde havaroval v zatáčce Rindt Kurve při rychlosti 250 kilometrů v hodině.

Königa však nejvíce proslavila jím založená tuningová společnost. Historie promyšlených úprav se začala psát v roce 1974, kdy koupil jedno z prvních Ferrari 365 GT4 BB v západním Německu. Ferrari ho ale velmi brzo zklamalo a přišlo mu pomalé oproti jiným rychlým sportovním vozům, takže se pustil do vlastnoručně provedených úprav. Jeho práce se stala velmi populární mezi majiteli Ferrari, kteří za ním chodili s žádostmi, zda by podobné zákroky provedl i na jejich autech. König při svých návrzích pracoval s továrními závodními díly, případně použil komponenty z jiných závodních aut. K těm se řadily například spoilery, široká kola, třílamelové spojky či výfuky. Hobby se natolik rozrostla, až se v roce 1977 oficiálně stala byznysem, čímž vznikla společnost Koenig Specials. Společnost byla pojmenována Koenig, jelikož v Německu působil velký prodejce Ferrari známý jako König-Auto.

Nabídka úprav zpočátku obsáhla tři balíčky přidávající výkon Ferrari 365/512 BB, které se pohybovaly v rozmezí 370-450 koní v závislosti na provedených změnách. Nejvýkonnější specifikace obnášela nové hlavy válců včetně vačkových hřídelů, speciální písty či karburátory s většími tryskami. Ferrari následně dokázalo akcelerovat z 0 na 100 kilometrů v hodině za 4,5 sekundy. Koenig později nabídl i přeplňování dvojicí turbodmychadel a mezichladičů Rajay, s nimiž motor V12 dosahoval až 620 koní. Nutné úpravy se dotkly i podvozku a brzd supersportu, jehož aerodynamika byla přepracována za pomoci bodykitu a velkého přítlačného křídla. S takovým výkonem byl sprint na stovku za méně než 4 sekundy snadný a nejvyšší rychlost dosáhla až 332 km/h.

Postupem času začaly být úpravy nabízeny i na další vozy tehdejší doby. K nejznámějším projektům se řadí několik podob přepracované Testarossy, představené na autosalonu ve Frankfurtu roku 1985, která dosahovala až 710 koní. To ale bylo tunerovi málo a v roce 1988 uvedl balíček Competition, s nímž se tisícikoňový nástupce 512 BB rozjel až na 349 km/h (v případě otevřené verze „pouhých“ 319 km/h). Jelikož Ferrari otevřenou verzi nenabízelo, Koenig z vozu odstranil střechu vlastními silami, přičemž následně vyztužil zbytek karoserie. Třešničkou na dortu se později stala varianta Competition Evolution schopná uhánět až 370 kilometrů v hodině.

K méně známým úpravám Koenigu patří například Ferrari F40 o výkonu 750 koní, turbem přeplňované Ferrari 308 s výkonem 400 koní, dvakrát přeplňované Ferrari F50 o 850 koních či několik Porsche 911 se světlomety z Porsche 928 a Audi 200. Koenig na úpravách spolupracoval s úpravcem motorů Franzem Albertem a s vývojem bodykitů pomohl Vittorio Strosek.

Byznys Willyho Königa byl v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století podpořený silnou německou ekonomikou a Koenig Specials byl jedním z prvních úpravců specializujících se na drahá exotická auta. Později k novému trendu přibyly společnosti jako Brabus či Gemballa a odsunuly do pozadí zakázková auta tradičních karosáren minulých generací.

Úpadek společnosti nastal v devadesátých letech, kdy byly tuningové firmy nahrazeny dvorními úpravci automobilek jako BMW M a Mercedes-Benz AMG. Přestože Koenig Specials existuje do dnešních dnů, vyrábí jen samotné komponenty, ale už se nevěnuje montáži zběsilých nadupaných aut.

Proč se neumím zbavit své Mazdy RX-8 a Alfy Romeo 166? Dnešní nabídka mi připomíná školní jídelnu

Na dnešním trhu nových i ojetých aut nemohu najít nic, co bych opravdu chtěl. Současně tu ale jsou důvody, proč bych to měl řešit.

Číst celé

Ford Marmon-Herrington Super Deluxe 4×4: Historicky první luxusní SUV

Ford Marmon-Herrington Super Deluxe 4×4 nejspíše odstartoval obrovskou popularitu vozů SUV s pohonem všech kol, ale dnes jej zná jen málokdo.

Číst celé

Odhalte tajemství a krásu sebevražedných dveří

Jsou krásné a nezvyklé, ale jejich netradiční konstrukce bohužel skrývá hned několik nebezpečí.

Číst celé

Sunbeam Tiger: Zapomenutý sourozenec legendární Shelby Cobry

Carroll Shelby se proslavil vývojem legendární Cobry, Fordu GT40 a nadupaných mustangů. Sunbeam Tiger je však jeho zapomenutým počinem, který si zaslouží pozornost.

Číst celé

BMW M6 jako vrchol jedné éry mnichovské automobilky

Koupit si BMW M6 s motorem V10 se může zdát jako skvělý nápad, vždyť je to tolikrát oceněný skvost. Na druhou stranu, při provozování M6 na vás mohou čekat mnohá nepřijemná překvapení. Zajeli jsme za Petrem z Lanškrouna, který jednu takovou M6 má a jezdí s ní každý den, abychom zjistili, jak to je.

Číst celé

De Tomaso Mangusta: Zabiják Cobry

Italské sportovní auto poháněné americkým osmiválcem nebylo tak drahé, jak vypadalo.

Číst celé