Většina z nás má nějaké auto z dětství, které mu přirostlo k srdci více, než ostatní. Auto, které je pro něj něčím zvláštní. Auto, po kterém touží a upsal by svou duši ďáblu, aby se v něm mohl svézt nebo ho vlastnit.

Otvírá se přede mnou dlouhý a mnohočetně zakroucený úsek silnice napříč Kokořínským dolem. Řádně zahřátý motor se líně převaluje výletním tempem krajinou a skrze staženou střechu do auta proudí studený vzduch srpnového odpoledne. Pohodu výletního tempa čím dál častěji střídají ostřejší průjezdy klikatými pasážemi. Vlhký chladný vzduch nasávaný skrze sportovní vložku vzduchového filtru dodává malému motoru na síle a žene jej přítmím do dalšího skalnatého úseku. Před ostrou levotočivou zatáčkou je na brzdách jednoduchá zadní náprava lehce neklidná a je cítit jak poskakuje po nerovném asfaltu. Brzdný bod jsem zvolil pro jistotu podstatně dříve a trpělivě vyčkávám na ten správný moment, kdy má pravá noha přešlápne z brzdového pedálu na ten plynový. Apex! Uvolňuji tvrdě sešlápnuté brzdy a razantně přikládám pod kotlem. Nadlehčená zadní náprava začíná díky samosvornému diferenciálu prokluzovat a ladně sunout krátkou záď vozu do protisměru. Přichází lehké kontra volantem a plynulé vyvezení až na sluncem osvícený výjezd ze zatáčky, po níž následuje dlouhá rovinka. S přeřazením nepospíchám. Nechávám motor plně využít jeho potenciálu a užívám si jedny z našich prvních společných kilometrů.

Vraťme se však asi o měsíc zpět, kdy to všechno začalo. Většina z nás má nějaké auto z dětství, které mu přirostlo k srdci více, než ostatní. Auto, které je pro něj něčím zvláštní. Auto, po kterém touží a upsal by svou duši ďáblu, aby se v něm mohl svézt nebo ho vlastnit. Spousta lidí, pro které je auto pouze dopravní prostředek, tohle nikdy nepochopí a bude mě mít za blázna. Těm je ale zbytečné cokoliv vysvětlovat. Vy mi však určitě rozumíte.

Dlouho jsem o pořízení takového auta mluvil. Chtěl bych.., jednou.., možná za rok.., určitě ten další.. A najednou to bylo tady. Přišel za mnou můj kamarád, že má na dílně něco, co by mě mohlo zajímat. Slovo dalo slovo a po první obhlídce jsem byl takřka rozhodnutý. Tohle je ten moment, kdy si můžu splnit svůj klukovský sen, ale je na to správná doba? Nečekají nás výdaje jinde? Kde to budu vlastně parkovat přes zimu a využiji to vůbec? Uvědomil jsem si, že nikdy nebude ta správná doba! A tak jsem ho vzal! Moje vysněné BMW Z3 Roadster.

Tentokrát v Křesle pro hosta seděl čtenář Petr Kuchynka. Díky, Petře!