Padesátá léta byla klíčová pro vývoj amerického automobilového průmyslu. Spojené státy americké nebyly příliš poškozeny největším vojenským konfliktem v dějinách lidstva a poválečné období druhé světové války přineslo širokou škálu nových technologií a trendů.

Americkým automobilkám se dařilo dosahovat rychlých technologických změn a vynalézat řadu inovací, nebo oživovat starší myšlenky, které musely být odloženy kvůli produkci potřebné vojenské techniky. Během tohoto desetiletí se do sériově vyráběných automobilů dostaly technologie jako klimatizace, automatické převodovky, posilovače řízení, posilovače brzd, bezpečnostní pásy a osmiválcové motory s ventilovým rozvodem OHV.

Automobilový průmysl v Americe padesátých let ale nebyl pouze o úspěších. Byl rovněž o významných omylech, chybách a pádech slavných jmen. Přinášíme vám shrnutí osmi příběhů nejslavnějších přešlapů, které významně ovlivnily toto období.

Edsel jako synonymum neúspěchu

Značka Edsel, pojmenovaná po synovi Henryho Forda, Edselu Fordovi, byla představena jako samostatná automobilová divize 4. září 1957 pro modelový rok 1958. Kritikům se nelíbila charakteristická svislá maska chladiče, která podle jejich slov připomínala koňský chomout nebo záchodové prkénko.

Edsel byl marketingová chyba, která nejen stála Ford téměř 250 milionů dolarů, ale také proměnila slovo Edsel v trvalou metaforu neúspěchu. Prodeje Edselů postupně klesaly a nešťastní majitelé se potýkali se špatným dílenským zpracováním a častou poruchovostí. Ford oznámil ukončení působení značky Edsel dne 13. listopadu 1959.

Celý příběh značky Edsel si můžete přečíst v článku Edsel: Značka vyrábějící špatná auta ve špatný čas.

Continental jako neúspěšná značka luxusních vozů

V roce 1956 se Ford pokusil oživit značku Continental jako samostatnou značku luxusních automobilů, ale odvážný pokus ukončil po modelovém roce 1957, kdy bylo postaveno přibližně 3 000 automobilů Mark II. Selhání bylo částečně způsobeno cenovkou $9,695, která žádala zákazníky o obrovské množství peněz. Continental Mark II byl výrazně dražší než luxusní Cadillac Series 62. Continental se později stal úspěšným modelem vyráběným Fordovou značkou Lincoln.

Kaiser neobstál proti třem Goliášům

Automobilka Kaiser Motors z Michiganu ukončila výrobu vlajkového modelu Frazer a kompaktního Henry J před koncem roku 1953, protože nedokázala vyvinout konkurenceschopný vidlicový osmiválec. Američané v padesátých letech toužili po velkých výkonech, které tehdy dokázaly poskytnout jen osmiválcové motory. Nejúspěšnější a nejlevnější model Henry J (pojmenovaný po Henrym J. Kaiserovi) se prodal ve velkém počtu 82 000 vozů se základním čtyřválcem o 68 koních a volitelným šestiválcem o 80 koních, ale zákazníci začali raději připlácet za šestiválcové Chevrolety, které byly dražší jen o 200 dolarů. Malá automobilka nedokázala konkurovat obrovským koncernům Velké trojky (Ford, Chevrolet a Chrysler).

Chrysler zavraždil DeSoto

DeSoto zemřelo v padesátých letech dvacátého století pomalou smrtí v důsledku klesající popularity a recese v roce 1958. Chrysler přeměnil DeSoto z kdysi vznešené značky na obyčejnou mainstreamovou, aby nebyla konkurencí pro luxusní Chrysler Imperial. V modelovém roce 1961 byla nabídka značky DeSoto omezena na jediný model, ale činnost značky byla ukončena 18. listopadu 1960, pouhé dva týdny po uvedení modelů modelového roku 1961 na trh.

Zdánlivě náhlé oznámení Chrysleru o ukončení značky mělo za následek negativní publicitu, protože předchozí reklamy a tiskové zprávy vyvolaly dojem, že značka bude pokračovat. Jako útěchu Chrysler nabídl potenciálním zákazníkům značky DeSoto slevu 300 dolarů na vozy Chrysler. Kromě nákladů na změnu cedulí a znaků u autorizovaných prodejců a dalších nákladů byly odhadované náklady na ukončení značky DeSoto ve vyšší než 2,2 milionu dolarů.

Populární Hudson neudržel tempo s konkurencí

Automobily Hudson se vyráběly od roku 1949, ale společnost Hudson Motor Car Company přestala existovat už v létě 1954. Hudson byl na počátku padesátých let velmi populární v závodech NASCAR, zejména Hudson Hornet, který se znovu proslavil v animovaném filmu Cars od Pixaru. Dřívější obliba značky byla způsobena elegantním designem, nízkým těžištěm a vyladěnými jízdními vlastnostmi, ale v padesátých letech nedokázala držet krok s konkurencí. V roce 1954 byl Hudson pouze vozem značky Nash s odlišnými znaky. Značka Hudson existovala až do konce modelového roku 1957, po němž byla zrušena.

Packard byl dobře vybavený, ale zastaralý

Packard začal padesátá léta v obtížné situaci, protože si pohoršil z 116 248 prodaných vozů v roce 1949 na ohromujících 42 627 vozů v roce 1950. Vrcholné modely nabízely pokročilé technologie, jako automatickou převodovku ve standardní výbavě, ale jejich celková konstrukce byla považována za zastaralou. Čtyři roky po sloužení se Studebakerem v roce 1954 byla značka Packard odstraněna z automobilového trhu, protože společnost nebyla schopna konkurovat technicky pokročilejším vozům Velké trojky.

Malá auta Crosley mezi osmiválcovými mastodonty

Crosley se v letech 1939 až 1952 zabýval výrobou jediných kompaktních automobilů v éře větších a výkonnějších vozů. Byly jedinečné v tom, že byly prodávány prostřednictvím sítě prodejen spotřebičů Crosley. V roce 1948 společnost dokázala prodat téměř 29 000 vozů, ale následoval prudký pokles poptávky, který měl za následek neudržitelnou ztrátu vyšší než jeden milion dolarů.

Automobily Crosley se prodávaly za méně než $1,000, dosahovaly 50 mil v hodině (80 km/h) a ujely až 50 mil na galon paliva. V roce 1952 byla společnost prodána společnosti General Tire and Rubber Company, která zlikvidovala aktiva a ukončila výrobu všech automobilů Crosley.

Odhodlaný „Madman“ Muntz se zhroutil po čtyřech letech podnikání

Společnost Muntz Car Company vyráběla auta v letech 1950 až 1954 v Chicagu. Inženýr Earl „Madman“ Muntz spolupracoval s Frankem Kurtisem, který se dříve pokusil vyrábět sportovní vozy pod značkou Kurtis Kraft Sport, která do roku 1950 prodala jen 36 kusů. Během let 1951 až 1954 se společnosti Muntz Car Company podařilo vyrobit pouze 400 automobilů a samotný Muntz odhadoval, že jeho společnost ztrácela asi 1 000 dolarů na každém vyrobeném autě, což vedlo k jeho zhroucení už po čtyřech letech podnikání.