Toyota Hilux není ledajaké auto. Za celou jeho historii se jej prodalo více než patnáct milionů kusů. Má pověst nezničitelného auta. Auta, které využijete, když chcete jet arktickou túru nebo vyhnat Američany z Iráku. K Hiluxu jsem přistupoval s opravdu velkým očekáváním.

Zvláště když teď vypadá tak, jak vypadá. Tohle je, alespoň pro mě, rozhodně ten nejhezčí pickup střední velikosti, neboli v délce přibližně 5,3 metru (v případě naší čtyřdveřové varianty). Modernizací omládl a tato konfigurace tomu dává další rozměr. Kombinace pracovního pickupu, sportovního vzhledu a luxusního SUV není častá, ale rozhodně je nepřehlédnutelná.

Uvnitř vynikne nízká kabina a kapota s velkým prolisem. Auto se zevnitř zdá hranatější a celé to vytváří pocit stabilního a širokého offroadu. Kvůli lepší životnosti jsou v interiéru hlavně tvrdé plasty, ale na pohled je pěkný a přehledný. Nikomu nechybí místo ani odkládací prostory.

Narážíme však na první problém střetu pickupu a našeho světa – pokud máte jen příruční zavazadla, nemůžete si je dát do korby, protože by uvnitř lítaly ze strany na stranu. Musí cestovat s vámi v kabině. Korba je tu prostě k tomu, abyste na ni mohli naložit až tunu a půl. Po modernizaci Hiluxu také přibylo více vysokopevnostní oceli. Kvůli zátěži jsou vzadu samozřejmě opět listová péra a pevná náprava.

Hilux s touto verzí snaží trochu zapadnout do kategorie SUV. Objevilo se v něm i trochu moderní elektronické výbavy. Jak moc je to nepatřičné? To zjistíme při jízdě. Jako první si oblíbím skvělou manévrovatelnost. Auto se na první dojem skutečně řídí jako slušné SUV. Řízení je přesné a nastavené tak akorát. Auto reaguje celkem rychle a není přetížené na předek. Má dost přilnavosti i na nerovnostech, tlumiče fungují skvěle.

Limitující se ukáže až zadní náprava. Ve vyšších rychlostech má tendenci odskakovat na horizontech, ovšem nijak zákeřně do stran. Snad poprvé v životě ale musím říct, že mě od rychlejší jízdy odradil komfort. Stalo se tak jednou za celý týden na silničce se specifickými členitými malými nerovnostmi. Musel zpomalit na čtyřicet a nedalo se mluvit se spolujezdcem, natož k babičce vzadu. Obdobně se auto zachová na větších dilatačních spárách, ale proti tomu lze bojovat změnou rychlosti na méně otravnou.

Na povrchu s nižší přilnavostí se s Hiluxem ladně sklouznete a na sněhu musí být určitě velmi zábavný. Chtěl jsem otestovat, jak se projeví uzávěrka diferenciálu, ale po všech pokusech uzamknout ji se ozvalo jen pípání. Věřil jsem spíše ve svou neschopnost, než selhání Hiluxu. Divné je, že se to samé stalo i Jeremymu Clarksonovi.

Možný problém mohl vzniknout s novým elektronickým ovládáním tohoto typu uzávěrky. S levnějšími mechanickými verzemi tento problém tedy asi nastat nemůže. Hilux byl prostě vždy hlavně o fungující mechanice. A to si zachoval. V terénu i na silnici je prostě cítit, že Hilux je pevně postavený. Žádné nežádoucí pohyby nebo zvuky se nekonají.

Bohužel se mi Hilux v této konfiguraci zdá nesmyslný. V lese by jej byla škoda, ale občas vás protřepe jako trakař. Elektronika navíc se mi navíc zdá spíše na škodu a na menších kolech bude určitě pohodlnější. Zdá se mi, že se snaží zaujmout hlavně stylovými doplňky. Auru auta jakožto nejdrsnějšího a nejvěrnějšího parťáka ale dostanete už v základu. Už tak vám jej budou závidět všichni řemeslníci a teroristé. Vyšší výbava a mnoho honosných exteriérových doplňků je tu pro větší pozornost okolí a vy sami se musíte rozhodnout, jestli ji potřebujete.

V tomhle autě jste prostě za drsňáka, boháče a dobrodruha zároveň. Hilux se prostě všeobecně líbí. V testované výbavě dostanete auto, se kterým můžete celý rok pracovat, pak do něj naskládat rodinu a vyrazit na dovolenou. A když na to přijde, tak si ani na plese ve městě neuděláte ostudu. A tím je dnes docela unikátní.