Zajímavý a přehlížený: Lexus IS 300h

Přestože prodeje Lexusu dlouhodobě stoupají, oproti dražší německé konkurenci se jich u nás prodá jen zlomek. Téměř devět z deseti jich je hybridních. Je IS 300h jen levnější a výhradně klidná alternativa, nebo dokáže v důležitém a klasickém segmentu menších sedanů zaujmout i zábavou?

Třetí generace IS je tu s námi od roku 2013 a jeho asi nejpřímější rival v podobě BWM 3 F30 je na světě o další dva roky déle. Trojka podvědomě působí nověji možná díky tomu, že 340i přišla až v rámci faceliftu v roce 2015 a také měla několik let dětské problémy novinek. Ale IS je od začátku etalonem třídy a to i navzdory složitějšímu hybridnímu pohonu většiny kusů. Navíc dostanete delší záruku.

Vyzkoušeli jsme 300h po faceliftu, který trochu uhlazuje přední světla vozu a vylepšuje interiér. Auto se líbilo všem, kromě nejkonzervativnější části naší redakce. Téměř všichni ho pak považovali za černé, ale je modré. Měli jsme nejluxusnější verzi výbavy, která má stejně jako verze F-Sport vzadu pneumatiky 255, což je o 3 centimetry více, než přední. Naštěstí ale nemáme adaptivní odpružení, které i po zkušenostech u konkurence ještě stále nepreferujeme.

V klidném provozu je IS příjemné. S místem je trochu úskalí vzadu nad hlavou, ale to je problém pouze pokud jede hodně přerostlých týpků a tak jezdit daleko stejně nechcete. Auto je skvěle odhlučněné a neobtěžují vás ani žádné rázy z drobných ostrých nerovností. Sedí poměrně nízko nad zemí a při plně osazeném autě se trochu vytrácela jeho plavnost. Udržování jízdního pruhu funguje spolehlivě a auto se strhne zpátky a následně srovná i při ostrém a náhlém vybočení. Varování před nebezpečně rychle se přibližujícími předměty funguje ze všech stran. Některé ovladače jsou dotykové. Infotainment byl modernizován a dostal nový displej, za chvíli si na to celé zvyknete. Sedačky byly odvětrávané a společně s vyhřívaným volantem elektricky stavitelné, při nastupování a vystupování se rozestoupí pro více místa. Nesedělo se úplně nízko, ale dobrou polohu najdou všichni. Hluboké mezery kam by vám něco mohlo zapadnout jsou zakryty. Nespokojený jsem byl se svítivostí dálkových světel a jejich automatické ovládání je nechává vypnuté častěji, než bych si představoval. Benzínový dvou a půl litrový motor nemá vysoké maximální otáčky, ale díky tomu je neobtěžující s převodovkou CVT. Pouze při studeném startu se ozve hruběji a zajímavě, jak by se dalo od čtyřválce s nezvykle velkými válci čekat, ale jinak většinou téměř neslyšný a za jízdy jeho nahození často ani nepostřehnete. Často dominující je jemné skučení elektromotoru. V pohodě se dostanete na pět i devět litrů na 100 kilometrů.

Při ostřejší jízdě karoserie neprojevuje známky krutu a auto se příliš nenaklání a neodskakuje. Řízení je tak akorát tuhé a překvapivě poskytuje i jemnější informace. Převodovka s lineárně se měnícím převodovým poměrem nabízí možnost zvolit jeden z předvolených šesti stupňů, resp. simuluje klasickou převodovku. Auto jede na plný výkon až po prošlápnutí pedálu až na podlahu do ohraničené koncové polohy, kickdownu. Po tomto prošlápnutí převodovka vytočí motor bez ohledu na zařazený umělý kvalt, hlavní problém je v tom, že rozdíl v zátahu před a po prošlápnutí je příliš velký a autu tedy nejde dát jen trošku méně, než plný plyn, ale plný výkon přichází skokově, nepotěšil mě ani, brzdový pedál, protože byl moc citlivý. Ale s odezvou na pedály by to u verze 200t mělo být v pořádku. Elektronika zcela vypnout nejde, ale po zastavení a držení tlačítka po pár vteřin začne dovolovat mnohem více. Nenechá vás ve smyku příliš dlouho držet maximální otáčky motoru, na suchu se jen obtížně dostanete na limit předních nebo zadních kol, ale na mokru je možné dostat i hodiny. A má skvělý rejd.

A proto jsme vyrazili na sníh. Drobnohledy stabilizace a absence samosvoru nám moc nevadily, auto nechá smyky i přehozy, jen nenechá dlouho hrabat s otáčkami v omezovači a příliš velký úhel, takže musíte víc hmotností vozu, což jde hned, protože váží docela dost, na 1650 kilo je ale obratný. Bez problémů vyjelo na zasněžený Ještěd a Suchý vrch.

IS má vše, co by měl klasický prémiový sedan mít. K celkové bytelnosti a pohonu zadních kol přidává moderní technologie a svérázné detaily a prvky. Je exotický a moderní, ale ne zbytečně přeplácaný a okázalý. A zabavíte se nejen na sněhu, takže vám nezkazí Vánoce.

Toyota Supra A80: Těžko překonatelné dílo japonských inženýrů

Pečliví Japonci nadělili světu mnoho povedených aut. Řada z nich byla navržena pro běžné použití, ale fungovala skvěle i při sportovním použití. Jedním z nich je i ikonický grand tourer pocházející z rýsovacích prken Toyoty.

Číst celé

Život s Mazdou RX-8: Vstup do neznámých vod

Moji praktičtí přátelé si myslí, že je Mazda RX-8 nepraktický krám s nespolehlivým motorem. Když jsem přemýšlel, jakým autem nahradit svou Hondu Civic, rozhodl jsem se vykročit do neznámých vod. Říkali mi, abych to nedělal.

Číst celé

Dodge Charger: Z Detroitu do Hollywoodu

Úspěšná druhá generace oblíbeného muscle caru, za jehož úpadkem nakonec stál jeho vlastní bratr.

Číst celé

Válka Fordu a Ferrari v Le Mans ’66: Impozantní souboj Davida a Goliáše

Kultovní závod 24 hodin Le Mans v letošním roce oslavuje 100 let. Připomeňte si se mnou ten asi nejzajímavější rok, kdy se americký gigant z Detroitu utkal tváří v tvář s malou továrnou z italského Maranella. A byl to impozantní závod!

Číst celé

Kam se poděla všechna patnáctiletá Ferrari?

Pohybuje se tu spousta supersportů, ale všechny jsou prakticky nové. Vrtá nám hlavou, kam se sakra poděly všechny ty starší kousky?

Číst celé

De Tomaso Vallelunga: Proč šikovná koncepce neuspěla?

První italské auto s motorem uprostřed utrpělo kvůli podvozku, který jej dělal těžko použitelným.

Číst celé