Abychom se dostali tam, kam potřebujeme, musíme se v čase vrátit do doby kolem roku 1700. Tehdy bylo město jako takové založeno a Francouzští osadníci ho pojmenovali podle řeky Detroit.

Rychlý přesun v čase takřka o 200 let a jsme v roce 1879. Do města právě přichází v 16 letech mladičký Henry Ford, který se u místní firmy vyučuje zámečníkem, a poté se stává podnikatelem, který v budoucnu bude už navždy znám jako jeden z mužů, kteří motorizovali Ameriku i zbytek světa.

Jak už všichni víme, pan Ford zavedl pásovou výrobu, která sice měla některé nedostatky, ale svůj účel splnila. Začal vyrábět první auto, Ford model T, které bylo velmi úspěšné. Plechová lízinka, jak se mu také přezdívalo, byl levný, spolehlivý, a snadno opravitelný automobil, který si brzy oblíbila většina obyvatel, a tak vlastně zmobilizovalo celé Spojené Státy. To už se psal rok 1920.

Po veleúspěchu pana Forda začalo město bohatnout a přicházeli noví lidé. Harley Earl nebo třeba pánové Harvey Olds (Oldsmobile), pan Chevrolet, Leland, který byl u zrodu značky Cadillac, bratři Dodgeové a další. Poté, co do města přišla tato zvučná jména, Detroit bohatl a rostl ještě víc. Dokonce tak, že v 60. letech bylo v metropoli na 40 automobilových továren, každý druhý obyvatel města pracoval v automobilovém průmyslu, a Detroit byl najednou nejbohatším městem celých Států.

A nebylo jen městem automobilů a motorů V8, ale i známých hudebníků. Madonna, Iggy Pop, duo The white Stripes a další. Ti všichni se podíleli na slávě města. Ve městě vznikla gramofonová společnost Tamla Motown a z bohatství města mohla vznikat kvalitní hudba a kvalitní auta.

Jenže vše jednou končí, a tak i sláva Detroitu začala pohasínat. Konkrétně to začalo v roce 1967, kdy proběhly velké rasové nepokoje. Celé město bylo vzhůru nohama, lidé se začali stěhovat pryč z města, protože už v Detroitu nechtěli žít dál. Zašlo to až tak daleko, že město bylo rozděleno na černošskou a bělošskou část a prezident Johnson povolal do města armádu pro uklidnění situace.

Ani tato separace a přítomnost ozbrojených složek asi moc nepomohla, protože když se prý Iggy Pop jednoho dne vracel z koncertu, před svým domem viděl zaparkované tanky. To asi není úplně ten správný druh hezké americké idylky…

Kdo ví, možná by se situace začala zlepšovat a uklidňovat. To by ale nesměla v roce 1973 přijít ropná krize. Osud Detroitu byl definitivně zpečetěn.

Američané se od motorů V8 o velkých objemech začali uchylovat k malým a kompaktním japonským vozům. Po tomto zjištění začaly továrny v Detroitu ve velkém propouštět, a lidé se začli stěhovat pryč z města.

Jsou známy případy, kdy propuštění dělníci z Detroitu zastřelili před obchodem, jednoho dalšího, který je podle nich připravil o práci jen, proto, že byl Japonec původem. Nebo když se roku 1973 slavil den nezávislosti, a městem projížděl kamion, který měl na návěsu naložené auto, nejspíš Toyotu. Na návěs naskočili nějací chlapi, a to auto přímo během průjezdu městem rozmlátili palicemi a tyčemi.

Velké vily podnikatelů zůstaly opuštěné, rozbořené a vypálené, a továrny zavřené a prázdné. Z původních 40 továren zbyly jen 2.

Dnes už byste toho v Detroitu moc nenašli. Tři čtvrtiny města jsou opuštěné, a plevel pomalu obrůstá všechny ty zajímavé budovy. V Detroitu je teď největší počet nezaměstnaných v celých státech. Je tu také nejvyšší kriminalita, a počet nezaměstnaných každým rokem roste.

Detroit je nyní nejchudším městem USA, a město muselo vyhlásit nejvyšší bankrot v historii USA. Území o rozloze Prahy 6 je pusté a prázdné. Lidé to začali zachraňovat tím, že z Detroitu udělali zahrádkářskou kolonii, a založili komunitní zahrady.

Můj názor na to slyšet nechcete, protože Detroit je podle mě městem motorů, a tím libým zvukem by mělo rachotit znovu. Pryč jsou ty časy, kdy lidé jezdili Fordy Fairlane po proslulé Mack Avenue. To už je dávno pryč. A myslím, že záchrana ještě hodně dlouho potrvá.