Jak Ferrari 599 GTB Fiorano omylem změnilo pravidla aerodynamického designu
Ferrari 599 GTB Fiorano okouzlilo svět osobitým designem s dekorativními oblouky v zadní části střechy, které skrývají aerodynamickou výhodu.
Ferrari 599 GTB Fiorano nepochybně patří k nejzajímavějším moderním dvanáctiválcovým modelům z Maranella. Když se tehdy nejnovější grand tourer od Ferrari oficiálně představil na autosalonu v Ženevě v roce 2006, ohromil přihlížející neodolatelným designem od Pininfariny, který se inspiroval nejslavnějšími Ferrari ze šedesátých let.
Při představení si jen málokdo uvědomil, že Ferrari 599 GTB Fiorano změnilo pravidla vývoje aerodynamického designu. Nepřehlédnutelným prvkem byly dekorativní oblouky spojující střechu se širokými zadními blatníky. Podobné aerodynamické tvary v posledních letech využívá celá řada sportovních aut, protože vytvářejí přítlak bez použití velkých křídel.
Zdá se až neuvěřitelné, že tento aerodynamický prvek vznikl omylem. Exteriérový designér Jason Castriota, který pracoval pod vedením zkušeného Kena Okuyamy, později v rozhovoru řekl, že stylové oblouky navrhl jen kvůli tomu, že se mu líbily. Jejich aerodynamická výhoda byla vedlejším efektem, který byl objeven při zkouškách ve větrném tunelu.
Luca di Montezelmolo, bývalý generální ředitel Ferrari, byl proti použití oblouků v sériovém provedení a dal podmínku, že pokud mají být zachovány, musí mít skutečnou funkční výhodu. Tu potvrdil aerodynamický inženýr Ferrari Luca Caldirola, který při testování zmenšeného modelu zjistil, že dekorativní oblouky vytvářejí vír nad zadní části karoserie a generují přítlak, aniž by výrazně zvyšovaly celkový odpor vzduchu.
To stačilo k tomu, aby Luca di Montezelmolo schválil nezvyklý aerodynamický prvek do sériové výroby. Ferrari 599 GTB Fiorano bylo prvním modelem automobilky, u něhož byla aerodynamika součástí stylingu karoserie. Později začala být aerodynamická výhoda podobných designových prvků využívána i dalšími výrobci sportovních vozů.