Zemědělská katastrofa od začátku do konce
První zemědělský článek o tom, jak jsme se i my na jihu rozhodli sklidit naše pole, a jak se to všechno zkomplikovalo. Ale mohlo být i hůř…
Jako rodina zemědělců jsme se jako každý rok v tento čas rozhodli sklidit naše obilí, a zahájit tak další etapu zemědělství. Doufali jsme, že se počasí vydaří, tak jsme vše připravili a nachystali. Jenže… začalo pršet, pršelo tolik, že za 10 dní napršelo 50 milimetrů deště. Trošku nás to zklamalo, ale věřili jsme, že tak jako každý rok, i letos sklizeň nějak dopadne. Koneckonců, vše bylo připravené, tak jen stačilo počkat na slunečné počasí, a poté zavolat na souseda, ať nažhaví kombajn. Jednodušší to být nemohlo.
Jenže i to nejjednodušší se může pokazit, což jsme obzvlášť v zemědělství dokázali několikrát. Naštěstí se za pár dní vyčasilo, a vysvitlo sluníčko, takže jsme dali vědět sousedovi, aby byl kombajn připravený, a aby to nedopadlo jako loni, kdy jsme čistili 2 hodiny ucpaný kombajn, a opravovali přetrženou kosu.
Nejdříve bylo ale potřeba, aby soused s kombajnem sklidil svá pole, a protože mu zbývalo asi 8 hektarů, počítali jsme s tím, že mu to bude dva dny trvat. Ale protože mělo být hezky, nijak jsme nespěchali. Ale protože se předpovědím stoprocentně věřit nedá, začalo překvapivě pršet, takže jsme museli do druhého dne počkat, než obilí vyschne.
Druhý den jsme se odborně přesvědčili, že obilí už je suché, a protože soused opět sklízel svá pole, opět jsme čekali a čekali. Jenže se stalo nevyhnutelné. Starý sousedův kombajn Fortschritt E512 se rozbil, takže jsme se chytali za hlavy, protože v tu dobu mělo začít pršet, a nemohli jsme vyjet hned, protože kombajn měl blíže neurčenou závadu, a že možná bude potřeba vyměnit celý motor. Okamžitě jsme tedy začaly shánět kombajnisty v okolí, a přesvědčovali je, aby k nám zajeli, protože jsme nevěděli, jak na tom E512 je.
Jak se zjistilo záhy, příčinou byla prasklá hadička, takže se katastrofické scénáře nepotvrdily. Předpovědi také hovořily o katastrofě, ale protože nepršelo moc, a hned vysvitlo sluníčko, obilí mohlo vyschnout tak za půl hodiny. Ale byl už večer, a navíc neděle, tak jsme počkali na další den. Třetí den zbývalo sousedovi posekat asi 2 ha. A protože jsme měli valníky připravené posledních 14 dní, mohli jsme vyrazit.
Vše kupodivu klaplo, a tak jsme moli KONEČNĚ sklidit naše dva hektary, a dále už se sklizní nezabývat. Po opravě kombajn běžel v pořádku, obilí se sice sklidilo míň než loni, kvůli nepředvídatelnému počasí, ale s tím se dalo počítat. I když jsme připravili čtyři valníky, letošní úroda obilí se vešla na dva valníky, ale i tak jsme byli spokojení.
Tak jsme obilí přivezli domů do stodoly, za týden uklidili, doplnili naše zásoby na další rok, připravili zbytek obilí na prodej, vrátili půjčený valník, a byli jsme šťastní, že je to za námi. Jenže zemědělství je práce, která nikdy nekončí.