Podstata

Tvoří v devadesáti letech, maluje naprosto výjimečně a obsah jeho děl se jen těžko popisuje slovy. Tenhle výlet si budeme pamatovat hodně dlouho.

Většina té části společnosti s alespoň drobným kulturním povědomím zná jméno Theodora Pištěka v přímé souvislosti s Milošem Formanem a jeho filmovou režisérskou tvorbou. Oscarové ocenění za kostýmní portfolio pro film Amadeus zarezonovalo logicky v médiích globálně. Pištěk je ale krom kostýmní tvorby celosvětově uznávaný i jako “prostý” malíř. Jde tu o takové výtvarné disciplíny jako je fotorealismus, hyperrealismus a některá Pištěkova díla přímo oslavují historicky jedny z vizuálně nejatraktivnějších stylů – barokní malbu a surrealismus. Pokud je tvorba Theodora Pištěka něčím poměrně dost výrazně vyhraněna, pak je to téma automobilismu a ducha motorsportu.

Počátek

Když pomineme výtvarný talent od Pána Boha, zaslouží se zde nyní zmínit především celoživotní řemeslo a jeho zdokonalování, které putovalo po boku nezměrné lásky k rychlé jízdě automobilem. Pištěk nehovoří v souvislosti s motorsportem pouze o lásce, ale výslovně o “největší droze svého života. Julius Ženíšek, jeho dědeček z matčiny strany stál defakto u zrodu motorismu v celé střední Evropě  na začátku 20. století a stal se výhradním dealerem Ford Motor Company pro oblast Rakouska-Uherska. Kromě jiného byl i společníkem Bedřicha Procházky – majitele prvního automobilového showroomu v Praze.

Reflexe

Když si nyní uvědomím jen v záblesku vlastních dětských vzpomínek, jak mne v životě ovlivnil můj dědeček, který pracoval po většinu života v nástrojárně strakonické zbrojovky a tak měl blízko ke strojům všeho druhu, především pak k motocyklům a z velké části právě on mě naučil milovat auta a celou kulturu kolem, upřímně, nedovedu si moc představit jak masivním životním nábojem, vzorem a zdrojem byl pro Theodora Pištěka jeho děd, pan Ženíšek. Mít v okruhu nejbližší rodiny pionýra evropského automobilismu, který se přímo podílel na tom, že lidé sesedli z koní a usedli za volant, to je pro mne osobně vážně naprosto výjimečná představa.

Ze tmy do světla 

A víte co je možná ještě výjimečnější? Když si někdo v sobě na základě výše popsaných věcí dokáže vypěstovat takovou obrazotvornost jako to udělal právě pan Theodor Pištěk. Nemalou měrou k tomu jistě přispěl i fakt, že se sám stal automobilovým závodníkem a reprezentoval Československo na evropských okruzích a aktivně provozoval kremaci pneumatik na závodních vozech do roku 1975 – tedy do svých 41 let. Zároveň nosí už celé dekády v srdci také konkrétní vozy a to sice Porsche. Jeho obrazy ostatně hovoří za vše. Znalejší jedinci poměrně snadno poznají v jeho konkrétních dílech jako ústřední vizuální motiv například takové ikony jako Porsche 959 Prototype, Porsche 917/10 Can-Am, Porsche 956 a tak bych mohl pokračovat.

Na výstavě nechybí žádné z Pištěkových slavných děl  a tak můžete minuty nebo hodiny rozjímat před Velkou krajinou (1972) – obrazem, který obývají moji milovaní piloti Graham Hill a Jacky Ickx a na němž si mladá dívka tiskne k tělu rudou přilbu Nikiho Laudy. Můžete se pomodlit u naprosto ikonického plátna Ecce Homo, na kterém stojí Nelson Piquet v závodní kombinéze týmu Brabham, působí jako biblický Mesiáš a nad ním opticky levituje závodní motor V8 od Porsche.

Hyperrealismus versus iluze

Jak se posouvám při psaní tohoto textu, zastavila mne vzpomínka na takřka osobní iniciační moment. Proběhl právě na této výstavě a nějakým prapodivným a zároveň asi univerzálním způsobem mne vrátil o několik let zpět. V první řadě zde musím poznamenat, že nejsem kunsthistorik a ať už jde o výtvarné umění nebo architekturu, je to v mém případě pouze příležitostná samouka a na několik let záležitost a zájem, který mi nahradil vyhořelý a odcizelý zájem o historii i současnost automobilismu. Josef N. Tak se jmenuje naprosto zásadní obraz Theodora Pištěka, který v sobě nese řadu odkazů. Dovolím si říct, že jde v první řadě o lásku k uměleckému přístupu Salvadora Dalího. Tento pán je mimochodem na plátně i explicitně zobrazen s jízdním kolem. Avšak jak už jsem podotknul, nejsem ani kunsthistorik ani fundovaný znalec Pištěkovy výtvarné tvorby. Proto nemám ambice ani zájem zde jeho konkrétní díla a jejich celkový kontext vysvětlovat a propadat se do různých teorií iluzivnosti a vhledů do prostoru jednotlivých maleb, kde se může, ale také nemusí odehrávat celá řada příběhů. Pro extrémně silný a emocionální moment toto člověk ani nepotřebuje. Tesař a otec Krista – Josef Nazaretský, který si ubaluje cigaretu a celému plátnu defakto dominuje zadní část animálního závodního vozu Porsche 935 Moby Dick. Takto geniální moment a myšlenka mi stačí…. Další obraz v řadě, před kterým na mne bezmála padaly mdloby je výjev s názvem Adieu Guy Moll. Geniální Alžířan za volantem osmiválcové Alfy Romeo P3 vyvinuté Vittoriem Janem – nejvěrnějším kolegou a přítelem Enza Ferrariho na počátku jeho legendární a romantické cesty životem. Jde o patrně nejcennější Pištěkův obraz. Nejhodnotnější dílo je to dost pravděpodobně i pro tvůrce samotného. Proč jej maloval s přestávkami takřka čtvrt století? Na to vám asi žádný kurátor ani nikdo jiný neodpoví. Možná ani Theodor Pištěk sám. Možná – a zdůrazňuji opravdu možná – jde o nějaké vypíchnutí základní symboliky a ikonografie a o připomenutí významu, obsahu a krásy historie motoristického sportu, do které když se člověk ponoří byť jen na chvíli a jen na okraj, zjistí, že jde o impulsy z minulosti, které lidstvu přináší v mnoha ohledech to nejlepší z pokroku lidské civilizace v éře po průmyslové revoluci. Guy Moll byl úspěšný jen na krátký časový úsek, zemřel v plném závodním tempu a velmi mladý. Je ale v něčem zcela neopominutelný. Enzo Ferrari jej bez nejmenších pochybností vnímal, jako ztělesnění božství za volantem. Alfy Romeo P3 bylo vyrobeno 15 kusů. –15–. Tím pádem už zde ani není řeč o nějaké potenciální investici. Hodnotu vozu zkrátka v tomto případě vyčíslit nejde, stejně jako nejde vyčíslit hodnota obrazů od Michelangela. Obraz Adieu Guy Moll byl namalován v jednom jediném exempláři a žádné popartové variace a umělecké printy v plánu nejsou. Myslím, že to celkem dává smysl…

Velké díky zde musíme na závěr vyjádřit také Radku Pokornému ze společnosti Engine Prague, který Alšově Jihočeské galerii na Hluboké zapůjčil a osobně do prostor galerie pomáhal umístit svůj unikátní automobil Porsche 959.

Můj subjektivní dojem na závěr? Svým způsobem se v prostoru této galerie, v tento moment a s těmito konkrétními obrazy všechno poskladálo do dokonalé souhry a to ať už umělecké scény, širší společnosti, nebo prostě i jen lidí, kteří milují automobily. Alespoň pro mne určitě. Díky.

Další materiál ode mne už nebude přímo souviset s nikým jiným než – v rámci sféry lidí, jež znám osobně – největším milovníkem historie, motorismu, architektury a politiky zároveň – mým dlouholetým kamarádem, zakladatelem a presidentem českého Jaguar Clubu – Filipem Turkem

Opatrujte se. Zdá se, že rok 2022 je po relativně dlouhém období klidu a skoro už zaprděné evropské nudy opravdová jízda. Bohužel a Bohudík. Přesto všechno co se děje, stále ještě není vhodná doba lámat hůl nad Evropou, vynálezem automobilu a naší nádhernou civilizací jako celkem. Jak by řekl Masaryk – Na konci je vždy Prozřetelnost.