Škoda Kodiaq RS: Oběť nürburgringového marketingu

První sportovně laděné SUV z Mladé Boleslavi trpí na předsudky automobilových nadšenců. Když však opomenu nevhodnou marketingovou kampaň spojenou s Nürbugringem, jedná se o velmi dobré auto.

Škoda Auto se na uvedení Kodiaqu RS, jako nejrychlejší verze největšího SUV nabídky, dlouho připravovala. Součástí rozsáhlé marketingové kampaně byla i rekordní jízda Sabine Schmitz, během níž se Kodiaq RS s časem 9 minut, 29 sekund a 84 setin stal nejrychlejším sedmimístným SUV na Nürburgringu. Tento kontroverzní rekord jsem se však rozhodl příliš nerozebírat a místo toho jsem si vůz půjčil s otázkou, zda může byt tak dobrý, jako se nám automobilka snaží naznačit. A jsem příjemně překvapený, protože oproti běžnému Kodiaqu urazil hezký kus cesty.

Kodiaq RS vznikl do poněkud špatného období automobilového průmyslu. Zájem o velká auta kategorie SUV stále roste, čehož využívají automobilky, které rozšiřují svou nabídku o nové a nové přerostlé modely. Když jsou pak taková auta v reklamách spojená s čímkoliv sportovním, jedná se o jistý recept na úspěch. Zákazníci tohle prostě chtějí.

U Kodiaqu RS je to patrné už při pohledu zvenku. V případě sportovního balíčku RS je původní design Kodiaqu obalený mohutnějším agresivnějším bodykitem, který zdobí modernizované znaky RS a auto stojí na tmavých dvacetipalcových kolech, jejichž design se přímo inspiruje u kol Octavie RS 245. Celkový design totiž z velké části vychází z již delší dobu nabízeného Kodiaqu Sportline. Více patrné změny se však odehrály v interiéru.

Tam se objevil nový hezky zpracovaný digitální přístrojový štít, typický RSový volant, sportovně vypadající čalounění a hlavně zcela nová a velmi zdařilá přední sedadla. Když však opomenu přepracovaný venek i vnitřek auta, největších změn Kodiaq RS doznal ve způsobu, jakým jezdí. Svezení v něm je totiž dost rozdílné oproti původně nejvýkonnější turbodieselové motorizaci. Nevýkonnější Kodiaq totiž sportovně nejen vypadá, ale překvapivě i jezdí.

Dvakrát přeplňovaný vznětový dvoulitrový čtyřválec Bi-TDI, o výkonu 240 koní a točivém momentu 500 v rozsahu 1 750 – 2 500 ot./min., je konečně motor, jaký Kodiaq měl mít už od začátku. Když si vzpomenu na donedávna nejsilnější turbodiesel o výkonu 190 koní, je dynamika verze RS výrazně rozdílná. Největší škodovácké SUV se nejen umí velmi pěkně odpíchnout z místa, ale zároveň nabízí i zajímavou pružnou dynamiku, s níž je ježdění po dálnicích radost.

Motor nepodává svou sílu výbušně, ale průběh jeho točivého momentu je lineární a plynulý. Při ježdění s Kodiaqem RS se ale bohužel nemůžu zbavit dojmu, že by mu více slušel vznešenější vidlicový šestiválec. Motor má sice výkonu relativně dostatek, ale vzhledem k naladění převodovky, jež se snaží volit nejvyšší možný rychlostní stupeň, občas se otáčky propadají na hodnoty spojené nepříjemným podtočeným duněním.

Když se však motor dostane do vyšších otáček, překvapí posádku i nejbližší přihlížející svým zvukem. Hluboký zvuk, který je až nápadně podobný řadovým pětiválcům, je ale dílem již známého systému Dynamic Sound Boost. To je i důvod, proč je z dvojice koncovek výfuku funkční pouze jedna. Na rozdíl od Octavie RS není umělý soundtrack slyšitelný pouze uvnitř. V prostoru, kde by se běžně nacházel tlumič druhé výfukové koncovky, je umístěné zařízení (oficiálně nazývané Sound Generator) přehrávající zvuk motoru. Samotná karoserie následně funguje jako reproduktor a šíří zvuk do okolního prostoru.

Stoprocentně umělý zvuk motoru je z mého pohledu jen jednou z několika vad na dobrém jméně Kodiaqu RS. Při vyjetí na středočeské okresky mě totiž Kodiaq RS překvapuje dynamikou, jakou je schopný nabídnout a i při značně rychlém tempu v zatáčkách je bezproblémově stabilní. Sportovní režim adaptivního podvozku je při běžném ježdění příliš tvrdý, ale při ježdění na okreskách umí nabídnout až překvapivě dobré fungování auta v zatáčkách. Oblouky lze projíždět až nečekaně svižně.

Pro dynamičtější jízdu po okreskách je nejvhodnější volit zmíněné sportovní nastavení adaptivních tlumičů. Sice se tím znatelně horší jízdní komfort, ale díky tužšímu podvozku se omezí náklony na přijatelnou mez a zároveň se zlepší vedení auta zatáčkou a jeho celková ochota projíždět oblouky. K absolutní jistotě při rychlé jízdě bohužel chybí dostatek zpětné vazby. Kodiaq RS umí jezdit vážně rychle, ale ani skrze řízení s progresivním převodem se svým řidičem nijak nekomunikuje.

Naprostá většina zákazníků ale nebude využívat své Kodiaqy RS, aby si s nimi vyrazili zkrátit odpoledne na zakroucené okresky. Stejně jako běžné Kodiaqy, i vozy verze RS budou sloužit pro každodenní ježdění. Pro tohle použití už ale není sportovní nastavení příliš vhodné, protože ve městech umí být až nepříjemné. To nejlepší ze sebe Kodiaq RS vydává v normálním a komfortním nastavení podvozku, kdy pohodlně pluje. Díky výbornému odhlučnění je jízda klidná, hladká, tichá a houpavá. Podvozek tlumí nerovnosti velmi dobře, ale podobně jako v Octavii RS, i Kodiaq RS bojuje s uložením náprav. Například, při přejetí velkých dilatačních spár se do interiéru přenáší až příliš silné rány od kol.

Abych se přiznal, vlastně na jednu stranu chápu, proč Škoda Kodiaq RS leží v žaludcích opravdových automobilových nadšenců. Na první pohled se totiž zdá jako běžný módní doplněk těžící ze sportovního označení RS, ale na druhý pohled si myslím, že se jedná o povedené auto. I přestože nejsem zarytým fanouškem boomu SUV v posledních letech, stejně jako běžný Kodiaq, i RS je šikovný pro každodenní ježdění a konečně nabízí solidní motor.

Ještě více se mi však líbí, jakým způsobem funguje při dynamické sportovní jízdě. Oproti jiným velkým SUV totiž není těžkopádný. Sice ani není nějak extrémně zábavný, ale dokáže zaujmout způsobem, jak rychlý vlastně dokáže být. Můj závěr vlastně není příliš odlišný, než jaké jsou závěry mých kolegů z jiných redakcí. Po stránce trhu byl Kodiaq RS trefou do černého, protože se prodává ve velkých počtech, ale povedl se i po jízdní stránce. Je škoda, že většina automobilových nadšenců dělá předčasné závěry vycházející z předsudků, což je do značné míry ovlivněné i okatou reklamní kampaní spojenou s Nürburgringem. Tohle auto ale vážně má až neočekávaně dobré jízdní vlastnosti.

Shelby GT350: Nejrychlejší auto na světě je to z půjčovny

Shelbyho první Mustang navázal na úspěchy divoké Cobry a stal se natolik úspěšný na okruzích, že si jej lidé půjčovali u Hertze jen kvůli tomu, aby mohli závodit.

Číst celé

Aston Martin DB6: Následovník DB5 z Newport Pagnell

Ikonický Aston Martin DB5 byl zdařilým luxusním grand tourerem. Vedení značky se tedy rozhodlo, že by měl být následovník jen jeho vylepšenou verzí.

Číst celé

Ford GT: Vzpomínka na Le Mans

Americký Ford se v novém tisíciletí rozhodl připomenout historii svých nejslavnějších modelů. Kromě jmen Mustang a Thunderbird značka oživila i jméno legendárního vítěze nejznámějšího vytrvalostního závodu na světě.

Číst celé

Plazící se lowridery oslavovaly svobodu a zviditelňovaly menšinu

Stylová nepřehlédnutelná auta, která jsou doplněna hip hopem nesoucím se z výkonných audiosoustav. Lowridery vznikly v hispánské menšině, aby její členové mohli sdílet svou svobodu a upozornit americké obyvatelstvo voláním „jsme tady!“. Z jednoduché myšlenky se postupem let stal jeden z nejlépe vypadajících tuningových směrů na poli amerických aut.

Číst celé

Počátek neočekávaného úspěchu. Zrození Fordu Mustang

Jen málokdo věřil myšlence na úspěch tohoto modelu, ale opak byl pravdou. Pony car se stal hitem již v den svého představení a nyní, po více jak padesáti letech od onoho dne, je jedním z nejslavnějších amerických sportovních vozů.

Číst celé

Odhalte tajemství a krásu sebevražedných dveří

Jsou krásné a nezvyklé, ale jejich netradiční konstrukce bohužel skrývá hned několik nebezpečí.

Číst celé