Auta pro puristy dnes dělá jen Amerika. A dělá je výborně

Vidlicové osmiválce s hrubou silou pod kapotou a konečně už i skvělé jízdní vlastnosti. Američané v posledních letech dělají auta, která by se měla líbit hlavně opravdovým srdcařům. A dělají je sakra dobře!

Americká auta nejsou jen stroje na čtyřech kolech, které mají sloužit k naší přepravě. Když se ohlédnu na své přátele fascinované auty z Nového světa, vidím jednu velkou rodinu žijící po americku uprostřed Evropy. Lidi milující dunivé osmiválce, burgery a americkou hudbu padesátých let spojují houpavé full-size koráby či muscle cary, k nimž dlouhá desetiletí vzhlížel nespočet obyvatelů bývalého Československa.

Auta vyrobená ve Spojených státech amerických jsou dodnes vnímána jako auta, s nimiž lze jezdit jen rovně. Ruku na srdce, kdo z vás si dokáže představit sebe sama, jak s americkým sporťákem z konce šedesátých let vyrazí na zakroucenou horskou okresku. Ameriky byly zkrátka takové, jako Amerika sama – obrovské a uvolněné. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, místní automobilový vývoj přinesl mnoho důležitých technických řešení, ke kterým se řadí i dlouhé roky velmi oblíbená automatická převodovka. Milované vidlicové osmiválce však začaly s příchodem ropné krize v sedmdesátých letech vymírat a domácí automobilky převálcovala japonská automobilová produkce schopná nabídnout podobné či dokonce lepší jízdní výkony za nižší provozní náklady.

Ochromení Američané byli nuceni se opět naučit dělat skvělá auta, což jim zabralo několik desetiletí. Ačkoliv jsem měl více příležitostí se v amerikách jen svézt, než řídit, dodnes vzpomínám na několik kilometrů strávených za volantem minulé generace moderní reinkarnace Mustangu Bullitt. Můžete mít rádi americká auta, nebo nemusíte, ale řídit Mustanga by měl být jeden z životních cílů každého správného automobilového nadšence. Podvozkově sice nedosahoval kvalit soudobých aut z Evropy či země vycházejícího slunce, ale bylo na něm cosi kouzelného.

Nebudu vás dlouho napínat, byla to právě aura nejslavnějšího sporťáku z Detroitu doplněná mohutným duněním osmiválce pod kapotou. Pod retro karoserií se ukrývala téměř prehistorická technika, ale auto jako takové pocházelo z doby, kdy v americkém vývoji nových modelů nastal zlom. Přestože se Detroit jako takový ke konci minulé dekády doslova rozpadl, místní konstruktéři začali vyrábět auta, o nichž jsem přesvědčený, že jsou v dnešních dnech jedinými auty pro opravdové petrolheady a puristy.

Desetiválcový hulvátský Dodge Viper ACR začal prohánět světové konkurenty na Nürburgringu a z Mustangu se přelomem generací stalo auto, které ve verzi 302 BOSS dokázalo držet krok s evropskou ikonou BMW M3. Tehdy začala americká ofenzíva na světový automobilový průmysl a místní automobilky začaly vířit nebezpečné vody na trhu. Když v roce 2011 vstoupil Chevrolet Camaro do nabídky dealerů na starém kontinentu, mnoha zájemcům se naskytla lákavá příležitost pořízení auta, jaké Evropa zkrátka nenabízela.

Nejen, že nové Camaro umělo obstojně jezdit, ale pod jeho kapotou se ukrýval osmiválec LS3 o výkonu 425 koní, který byl spojený s šestistupňovým manuálem posílajícím 569 newtonmetrů na zadní kola. A kolik taková sranda stála? Méně než jeden milion korun. Kdo jiný z Evropy nabízel podobný mix za téměř shodné peníze? Pravděpodobně nikdo.

To však byl teprve začátek toho, co přišlo o několik let později. Zatím poslední generace Mustangu se snadno a rychle stala nejprodávanějším sportovním autem na světě, protože je zkrátka perfektní, ukňučený kompresorový Hellcat šokoval svět, poslední Viper ACR dokázal vyvinout přítlak o hmotnosti jedné tuny a Challenger SRT Demon je dokonalým příkladem nesmyslného auta, které nikdy nemuselo vzniknout.

Jenže právě taková auta jsou těmi, které v nás petrolheadech probouzí nejvíce emocí a touhy po vlastnictví. Dvojčata Toyota GT86 a Subaru BRZ oživila japonské ikony devadesátých let, Lexus LC500 je téměř dokonalé luxusní kupé a Ferrari 812 Superfast má atmosférický dvanáctiválec o výkonu 800 koní. Všechny vyjmenované možnosti jsou opravdu lákavé, ale.. Představa vlastnictví cenově dostupného kupé, jehož osmiválec bude hřmět a požírat zadní pneumatiky je mi tak nějak nejbližší. Myslím si, že ta pravá auta pro benzínové šílence dnes vznikají za velkou louží. Konečně už mají účinné brzdy, pečlivě naladěné podvozky a hlavně – pod kapotou mají pověstných osm hrnků, jichž se zbytek světa vlivem populárního downsizingu zbavuje. Bůh žehnej Americe!

Ferrari 250 GT SWB Breadvan: Pomsta za odmítnuté 250 GTO

Vlivný podnikatel Giovanni Volpi byl podporovatelem továrny Automobili Tourismo Sport, jíž založili bývalí zaměstnanci Enza Ferrariho. Ferrarimu se to pochopitelně nelíbilo a rozhodl se, že Volpimu nedodá jeho objednané Ferrari 250 GTO. Vznešený Ital se proto rozhodl postavit daleko lepší auto a jeho vývojem pověřil talentovaného inženýra Giotta Bizzarriniho. Výsledkem jeho snažení se stal závodní speciál známý jako „Breadvan“.

Číst celé

Tajemství 10 muscle cars. Co jste o nich nevěděli?

Deset skvělých sportovních vozů podle amerických měřítek a zajímavosti, které se skrývají v jejich příbězích.

Číst celé

Auto roku podle Honzy

Soudy petrolheada založené na selských datech a referencích ostatních. Hledám hodnotné nabídky z nových aut, která mi nejvíce utkvěly v hlavě. Dal sem si hranici 200 koní, takže na nominaci nedosáhl Duster.

Číst celé

Auto Avio Costruzioni 815: První auto od Enza Ferrariho

Enzo Ferrari se proslavil výrobou rychlých sportovních vozů, ale jen málokdo skutečně zná jeho první vlastní auto. AAC Tipo 815 vzniklo na zvláštní objednávku, aby se zúčastnilo náročného silničního závodu.

Číst celé

Top Fuel Dragster: 500 km/h za 4 sekundy

Akcelerace shodná s vystřelením z katapultu a šílené provozní náklady. Vrcholová třída dragsterů vyžaduje obrovskou porci odhodlání.

Číst celé

Mercedes-Benz S W126: Luxusní a technologická revoluce

Mercedes-Benz třídy S byl vždycky považovaný za standard luxusu a moderních technologií. Generace W126 toho byla jasným důkazem.

Číst celé