Auta pro puristy dnes dělá jen Amerika. A dělá je výborně

Vidlicové osmiválce s hrubou silou pod kapotou a konečně už i skvělé jízdní vlastnosti. Američané v posledních letech dělají auta, která by se měla líbit hlavně opravdovým srdcařům. A dělají je sakra dobře!

Americká auta nejsou jen stroje na čtyřech kolech, které mají sloužit k naší přepravě. Když se ohlédnu na své přátele fascinované auty z Nového světa, vidím jednu velkou rodinu žijící po americku uprostřed Evropy. Lidi milující dunivé osmiválce, burgery a americkou hudbu padesátých let spojují houpavé full-size koráby či muscle cary, k nimž dlouhá desetiletí vzhlížel nespočet obyvatelů bývalého Československa.

Auta vyrobená ve Spojených státech amerických jsou dodnes vnímána jako auta, s nimiž lze jezdit jen rovně. Ruku na srdce, kdo z vás si dokáže představit sebe sama, jak s americkým sporťákem z konce šedesátých let vyrazí na zakroucenou horskou okresku. Ameriky byly zkrátka takové, jako Amerika sama – obrovské a uvolněné. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, místní automobilový vývoj přinesl mnoho důležitých technických řešení, ke kterým se řadí i dlouhé roky velmi oblíbená automatická převodovka. Milované vidlicové osmiválce však začaly s příchodem ropné krize v sedmdesátých letech vymírat a domácí automobilky převálcovala japonská automobilová produkce schopná nabídnout podobné či dokonce lepší jízdní výkony za nižší provozní náklady.

Ochromení Američané byli nuceni se opět naučit dělat skvělá auta, což jim zabralo několik desetiletí. Ačkoliv jsem měl více příležitostí se v amerikách jen svézt, než řídit, dodnes vzpomínám na několik kilometrů strávených za volantem minulé generace moderní reinkarnace Mustangu Bullitt. Můžete mít rádi americká auta, nebo nemusíte, ale řídit Mustanga by měl být jeden z životních cílů každého správného automobilového nadšence. Podvozkově sice nedosahoval kvalit soudobých aut z Evropy či země vycházejícího slunce, ale bylo na něm cosi kouzelného.

Nebudu vás dlouho napínat, byla to právě aura nejslavnějšího sporťáku z Detroitu doplněná mohutným duněním osmiválce pod kapotou. Pod retro karoserií se ukrývala téměř prehistorická technika, ale auto jako takové pocházelo z doby, kdy v americkém vývoji nových modelů nastal zlom. Přestože se Detroit jako takový ke konci minulé dekády doslova rozpadl, místní konstruktéři začali vyrábět auta, o nichž jsem přesvědčený, že jsou v dnešních dnech jedinými auty pro opravdové petrolheady a puristy.

Desetiválcový hulvátský Dodge Viper ACR začal prohánět světové konkurenty na Nürburgringu a z Mustangu se přelomem generací stalo auto, které ve verzi 302 BOSS dokázalo držet krok s evropskou ikonou BMW M3. Tehdy začala americká ofenzíva na světový automobilový průmysl a místní automobilky začaly vířit nebezpečné vody na trhu. Když v roce 2011 vstoupil Chevrolet Camaro do nabídky dealerů na starém kontinentu, mnoha zájemcům se naskytla lákavá příležitost pořízení auta, jaké Evropa zkrátka nenabízela.

Nejen, že nové Camaro umělo obstojně jezdit, ale pod jeho kapotou se ukrýval osmiválec LS3 o výkonu 425 koní, který byl spojený s šestistupňovým manuálem posílajícím 569 newtonmetrů na zadní kola. A kolik taková sranda stála? Méně než jeden milion korun. Kdo jiný z Evropy nabízel podobný mix za téměř shodné peníze? Pravděpodobně nikdo.

To však byl teprve začátek toho, co přišlo o několik let později. Zatím poslední generace Mustangu se snadno a rychle stala nejprodávanějším sportovním autem na světě, protože je zkrátka perfektní, ukňučený kompresorový Hellcat šokoval svět, poslední Viper ACR dokázal vyvinout přítlak o hmotnosti jedné tuny a Challenger SRT Demon je dokonalým příkladem nesmyslného auta, které nikdy nemuselo vzniknout.

Jenže právě taková auta jsou těmi, které v nás petrolheadech probouzí nejvíce emocí a touhy po vlastnictví. Dvojčata Toyota GT86 a Subaru BRZ oživila japonské ikony devadesátých let, Lexus LC500 je téměř dokonalé luxusní kupé a Ferrari 812 Superfast má atmosférický dvanáctiválec o výkonu 800 koní. Všechny vyjmenované možnosti jsou opravdu lákavé, ale.. Představa vlastnictví cenově dostupného kupé, jehož osmiválec bude hřmět a požírat zadní pneumatiky je mi tak nějak nejbližší. Myslím si, že ta pravá auta pro benzínové šílence dnes vznikají za velkou louží. Konečně už mají účinné brzdy, pečlivě naladěné podvozky a hlavně – pod kapotou mají pověstných osm hrnků, jichž se zbytek světa vlivem populárního downsizingu zbavuje. Bůh žehnej Americe!

Vize budoucnosti z padesátých let. Takhle je viděl Detroit

Osm prototypů z Detroitu, které vznikly v padesátých letech minulého století a výrazně ovlivnily auta následujících let.

Číst celé

Ferrari 250 GTO: Hledal se způsob, jak obejít pravidla FIA

Ferrari, jenž je v dnešních dnech na samotném vrcholu trhu s klasickými auty. V době jeho vzniku se jednalo o velmi úspěšné závodní auto.

Číst celé

Honda, která mě naučila svižnému tempu

První auta jsou něčím, co v nás benzínových šílencích zanechá vzpomínky na celý život. To moje bylo kompromisem mezi nízkými provozními náklady a zábavou. Jak jste si již všimli, první zkušenosti se sportovní jízdou jsem nabyl ve svém stříbrném hatchbacku z Japonska.

Číst celé

Dělejte světu službu, jezděte zajímavými auty

Vlastnit uživatelsky příjemná auta je parádní komfort, ale i přesto existují lidé, kteří si rádi nechají ubližovat vlastní technikou. Ono to za to totiž celkem stojí.

Číst celé

Ford Sierra RS500: Auto králů bez koruny

Konec osmdesátých let byl ještě dobou, kdy se v motorsportu hledaly skuliny v pravidlech, aby se dalo legálně podvádět.

Číst celé

Aventador, Italia, 911, GranTurismo, Viper. Roadtrip ze všechny prachy

Kdyby byl Aventador dítětem, zeptali byste se ho, jestli si pití někde nevylil.

Číst celé